Šikulka

Víte, co udělá dospělý, šikovný, inteligentní a ve všech směrech zkrátka a jednoduše dokonalý a perfektní člověk jako tu úplně první věc, jen co se na celý týden ocitne sám samotninký v celém bytě? Nakoupí si pivo? Tvrdý alkohol? Zapálí si bohémsky doutník? Dá si kávu, nohy na stůl a pustí k tomu muziku na maximum? Naloží se na celý den do vany? Oddá se neřízeným sexuálním orgiím, či snad uspořádá cokoliv, od velkolepé party až po mediatci?

I kdež....

Nenechte se zmýlit....


Protože jen ten, kterýž si takhle již v časných ranních hodinách přibouchne dveře s klíčema v zámku, je skutečný král. Král bláznů.

Narušení harmonie

Žila byla, vyskytovala se na planetě Zemi jedna uzavřená skupinka lidí. Nazývejme si například skupinkou několika přátel, kamarádů, spolupičů, kolegů in crime (Ano, občas by bylo klidně zavhodno i označení in extremo)... či jak se nám zachce.
Ale k věci. Situace během posledních několika měsíců/týdnů/dní/hodin mě dovedly k jednomu závěru. Vždy, když jeden z tohoto kolektivu s klidným srdcem na čas někam odcestuje ať za prací, či regenerací, naruší se tím snad nějaká vnitřní harmonie celku, v jejímž výsledku se odehraje několik mnoho změn za relativně krátký čas.

Jen si říkám, kdy je lepší, si ty změny risknout a kdy raději sedět pěkně v teple domova s lahváčem v ruce a jít již zažitou životní linií.

Životní paradoxy

A to je to, co se mi na tom bytí líbí. Lidský život je ten nejlepší světový režisér. A kdo nesouhlasí, tak se s ním jen míjí, případně slepě a bezmyšlenkovitě dělá to, co si pan Život namyslí. Já se v této situaci řídím heslem Poznej svého nepřítele, tak na něj nahlížím psychologicky a s co největším nadhledem.
Člověk si namyslí miliony možností, jak by se realita teoreticky mohla ubírat, případně si pokouší plánovat si časy více či méně budoucí.
Ale ono to všechno nakonec dopadne nejen úplně jinak, a co navíc tak, že by výsledek nikdo neodhadl ani v těch nejbizarnějších snech. Ačkoliv matematiku k smrti nenávidím, budu tu za její pomoci demonstrovat jeden životní příklad:

Mé předsevzetí č. 1: vyhnout se místu X
Mé předsevzetí č. 2: vyhnout se osobě Y

Výsledek: Dobrovolné setkání s osobou Y na místě X.




Zvláštní. A to jsem se vždycky bláhově domnívala, že filosofické úvahy mi po nocích našeptává další můj nepřítel, kterého také dobrovolně a často poznávám. Nyní ale můžu vidět, že pan Alkohol toho vinen není, ono je to očividně už ve mně samotné.

Winterfresh Green Ice

Jistě znáte ten pocit, kdy něco či někoho uvidíte, uslyšíte, ucítíte, ochutnáte nebo jakkoliv jinak smyslově zaznamenáte a od toho okamžiku vám vrtá hlavou, co/koho vám to jen může připomínat. Čím více se záhadě snažíte přijít na kloub a tápáte v paměti, tím více se přímo úměrně zvyšuje pravděpodobnost, že ono osvícení v dané chvíli skutečně nepřijde. Proti tomu v okamžiku, kdy se vaše myšlenky profilují někam úplně jinam, to najdnou přijde jako rána z čistého nebe. Buch! A je to tu! Heuréka!
Stejně tak tomu bývá s větší či menší pravidelností i u mě. Jednoho krásného letního rána toto objevení skutečné reality připadlo chuti zelených žvýkaček winterfresh. Jen si říkám, že by možná bylo i lepší, kdyby se tomu tak nestalo. Kdysi jsem si tento artikl k přežvykování byla donucená docela nedobrovolně koupit, jelikož můj oblíbený druh jaksi momentálně nebyl na skladě a tyhle jsem ještě neznala. S pocitem, že zkusit se má přece všechno (případně co tě nezabije, to tě posílí), jsem je přihodila k nákupu a čekala, až je ta unuděná, po slovensky hovorící brigádnice za kasou namarkuje a já se opět pustím do svého tradičního celodenního okusování peprmintové gumy. Jenže ejhle, od prvního kousnutí do bílého polštářku jsem byla na 100% přesvědčená, že toto aroma přeci již znám a s každým skousnutím má jistota nabývala na síle. Jenže co to bylo za chuť?
První den jsem se domnívala, že nějaká zubní pasta. O pár dní později jsem zase docela vážně koketovala s myšlenkou na ústní vodu. To jsem si už říkala, že by to mohlo být ono, ale i toto se mi kdesi v hloubi duše nějak nezdálo. Až týden nato...
Během úklidu pokoje jsem polosežvýkaný balíček objevila v posteli spolu s mnoha dalšími zapomenutými a ztracenými věcmi z minulých dní a týdnů a automaticky si jednu žvýkačku vhodila do úst. Voila. Osvícení přišlo. I když bych možná byla raději, kdyby se tomu tak nestalo. Žádná zubní pasta. Žádná ústní voda. Pach dezinfekce na TOI-TOI budky.


Dáte si někdo žvýkačku?

Denní heslo č. II

"Nemějme andělům za zlé, že nás vzali do náručí a vzlétli s námi do oblak a tam nás poté pustili. Vždyť oni nemohou vědět, že my létat neumíme... Ukázali nám přece, jak vypadá skutečná krása."

Denní heslo č. I

Já & J.: "Člověk skutečně není tvor, jež by byl od přírody uzpůsoben k tomu, aby se kdy ponaučil ze svých vlastních chyb."