Žila byla, vyskytovala se na planetě Zemi jedna uzavřená skupinka lidí. Nazývejme si například skupinkou několika přátel, kamarádů, spolupičů, kolegů in crime (Ano, občas by bylo klidně zavhodno i označení in extremo)... či jak se nám zachce.
Ale k věci. Situace během posledních několika měsíců/týdnů/dní/hodin mě dovedly k jednomu závěru. Vždy, když jeden z tohoto kolektivu s klidným srdcem na čas někam odcestuje ať za prací, či regenerací, naruší se tím snad nějaká vnitřní harmonie celku, v jejímž výsledku se odehraje několik mnoho změn za relativně krátký čas.
Jen si říkám, kdy je lepší, si ty změny risknout a kdy raději sedět pěkně v teple domova s lahváčem v ruce a jít již zažitou životní linií.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: