24 hodin

Většinu času stráveného na tomto světě jsem názoru, že 24 hodin je na jeden den až přespříliš. Nyní ovšem skutečně musím tuto myšlenku přehodnotit. Nejradši bych držela protestní abstinenci za zavedení většího časového rozsahu. No, dobrá, to zní moc krutě. Uznávám. Tak tedy protestní hladovku. I když... mám hlad, to taky ani ne. Tak třeba protestní denní pití piva. Jo, to by šlo.
Tedy popojedem.
Několik banálních věcí během dne, které člověk předtím dělat nemusel, ale čas sežerou dokonale. Nic extra, jen takové ty banálnosti, které běžně obstarávají ti podivní tvorové, jež s námi bydlí (nebo my s nimi, záleží na úhlu pohledu), jež nás živí, šatí, pubertální děti jistě namítají, že mají i mnoho stupidních řečí a tak dále a tak dále... a v neposlední řadě se jim říká živitelé nebo také rodičové. No prostě ti starší, jež vždy zařizují všechno, co se správného chodu domácnosti týče.
Jinými slovy, můj den se nyní obohatil o takové neobvyklosti, jako: Nakoupit si jídlo. Uvařit si... no... nazvěme to také jídlem. První pokus spláchnout do wc. Uvařit něco jiného. Umýt po sobě nádobí. Uklidit ten bordel, jež se všude nějakou mocnou záhadnou silnou vytváří. Uklidit znovu. Bordel má výdrž. Zalít stupidní babčiny kytičky. Ne, Rebečko, ty umělé se nezalívají. A kurva, to mě nikdo ovšem nevaroval. Nakrmit potkany. Jo, vodu by to taky chtělo. Vyčistit klec? No, to má čas, ještě smrady nepadám. Vysát hobilny, jež potkani vyházeli z klece. Že by jim už smrděly? Při té příležitosti vysát celý, byt. To, že na nějaké vyzouvání, není nyní ani pomyšlení, je snad celkem jasné. Vyklidit ledničku. Tedy ne, že by tohle byla nějaká povinnost, ale mám takový pocit, že 3 plesnivá rajčata, 2 plesnivé sýry, 1 plesnivá paprika a 1/2 plesnivého salámu tam asi nemají co dělat. Vynést koš? Ba ne, ještě se tam něco málo vejde. Mám žízeň a musím psát úkol. I když... pivo si dám večer v hospodě a úkol, to se nějak udělá samo. Tedy - spát!!! Zvoní budík. Už je večer. Tedy honem honem za kamarádem, něco mu vrátit a při té příležitosti ukojit žízeň. (Ne chtíč, ty čunisko)
A tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Co o to, já bych klidně pokračovala, ale po těch 3 hodinách spánku včera a 4 dnes mám pocit, že se mi moje tělo rozstřelí na atomy.
Co mě čeká zítra? Nemám co žrát. Tak tedy znovu: Nákup, pokus o vaření... no nic, kašlu na to. V lednici mám, pokud si dobře pamatuji, ještě nějaký lahváč. Jdu se mu věnovat. Takže mi nerušte mou intimní chvilku s přítelem z nejvěrnějších.