Určitě všichni znáte takový ten hlodavý pocit (Ne, filcky opravdu na mysli nemám), kdy si říkáte, že pokud se nezbláznil svět kolem vás, pak to postihlo minimálně vás. Ano? Pěkně. Pak si na mě někdy vzpomeňte, jelikož já se takto cítím už od včerejška. Nejspíš jsem se dlouho slunila na zákeřném podzimním sluníčku. Nebo pod zářivkou v hospodě. Ehm, ano, to spíš.
A na otázku jak se mi daří odpovím: Daří se mi skutečně výborně, jen se domnívám, že se mi nějaký ten drátek v oné věci, jež mi sedí na krku a odkládám na ni brýle, prouchal. A pokud to není jen paranoidní pocit, pak se porouchal docela hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: