středa 24. října 2007

Nutnost?

Přichází trocha filosofické úvahy na téma Co je nutné míti doma v lednici či spižírně? Inu, již několik nadávek a vyjádření nesouhlasů bylo již skrze mé zuby procezeno, když jsem pozorovala zuřivě nakupující našinec. Zásobárny potravin a poživatin tak byly sice narvány k prasknutí, ale valná většina z jejich obsahu se poté vyhazovala, jelikož se nestihla spotřebovat, než ji navštívila paní Plíseň. Případně se celá rodina musela přežírat jako za časů pana Přemysla Otakara, aby se vše stihlo sníst "Než se to zítra zkazí."
Nechápu.
Na co kupovat pytel něčeho, co nikomu nechutná, jen když je to ve slevě? K čemu na jaře nakupovat perličky na zdobení vánočního cukroví? Během adventu taky přece nikdo nekupuje kraslice. I když... stačilo by je slevnit a bábušky by si ruce strhaly, jak by se o ně rvaly. Za týden se to všechno beztak vyhodí, ale není to teď jedno?

Tuto otázku jsem si položila po prvním týdnu mého osamoceného vegetování uprostřed čehosi, co by se dalo při troše fanzatie i nazvat domovem. Přišla jsem takhle k ledničce, otevřela... a kila různě zelených, chlupatých či roztodivně vonných sýrů, salámků, paprik, rajčat, jogurtů, tvarohů a bůh ví čeho všeho ještě si šly udělat letecky s cílovou stanicí Odpadkový Koš. Zásobárny mi tu zely prázdnotou, ale světe div se, hlady jsem stále nezemřela. Jak je tohle možné? Jednoduše. Devět životů jako nějaká kočka sice ještě nemám, zato všude kolem se vyskytují budovy, nesoucí název hospoda, restaurace, obchod, jednota, supermarket, občerstvení... nonstop... (Ano, piva je také třeba) a tak dále a tak dále.
Navíc po včerejší debatě s T., při které prohlásil, že se ráno podívá do lednice, zavře ji, podívá do spižírny, zavře ji a jde do práce, jelikož uvnitř se nachází jen a pouze prázdnota, a také po tom, kdy mi mamá dala za úkol nakoupit si jídlo na pár dní dopředu a já ho večer samou nudou sešrotovala, v tom mám jasno:

Co nutně musí býti (Kromě temna a chladu) v lednici a špajzu? Mně osobně stačí míti neustálý přísun pečiva, medu, kávy... a lahváčů. Bez své tradiční snídaně bych totiž asi vyletěla z kůže a lahváče se vždycky hodí a není jich nikdy dost.

Žádné komentáře:

Okomentovat

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: