Ještě jsem ani list s Dalího obrazem a nápisem "říjen" nepřetočila na další Dalího obraz, tentokráte s nápisem "listopad" a už mě ty venkovní (ale i bytové, jelikož u nás doma mezi nimi moc velký rozdíl není) teploty pomalu ale jistě přestávají bavit. Každý den je to to samé: Ponožka, spodní prádlo, vlastně ne, omyl, kalhotky s nápisem "středa" přijdou na řadu až pozítří, triko, kde je druhá ponožka?, triko, hm, raději zkusíme nějaké jiné, tohle totiž zapáchá jako ubrus z Melodky, přes to další triko, ok, druhá ponožka není, tak bereme jiný pár, kalhoty, svetr, kruci, tyhle ponožky mají na patě díru, tak tedy třetí pár, mikina, kabát, ne, tenhle kabát přes ty vrstvy nenavleču, honem rychle najít kompatibilní kabát... a v konečné fázi i přes veškerou snahu venku mrznu. Rukavice jsem mimochodem chtěla vyndat ze skříně již koncem srpna, že? No však to všichni známe: "To má čas."
Co jsou to nějaké lidmi neustále omílané podzimní deprese (já zpravidla mívám spíše letní) proti teplotám jako u Stalingradu? Ačkoliv medvědy ráda nemám, v tomhle případě jim ze srdce závidím. Přes rok se pěkně vypapají, na podzim zalezou a spí, dokud nenaznají, že je venku opět snesitelně.
A proto přicházím s lákavou nabídkou: S nějakou vhodnou duší učiním výměnný obchod. Vy se za mě budete vzdělávat, vydělávat, oblékat, holit si nohy a mrznout a já si za vás zalezu do postele, budu tam za vás i ochotně v rámci šetření vašich jater pít pivečko a s vůbec největší radostí si za vás budu dopřávat i spánek, jelikož toho mám deficit doslova a do písmene bolestný.
Jen bych prosila, doručte mi tam mého milého z nejmilejších (=můj osobní počítač s připojením na internet), můj mobilní rejzr, pár knih, německo-český slovník a v neposlední řadě i pár metrů řetězů a cca dvoje policejní pouta, abych se tam do jara nenudila.
Děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: