Slunce

Vím, že ode mě by asi rozplývání na toto téma asi málokdo čekal... ale já prostě musím. Dnešek byl nádherný den. Když mě ráno vezl T. autem za vzděláním, mohli jsme se oba jako malé děti (Nebo velcí romantici) rozpustit nad tím, jaký překrásný východ slunce se dnes matičce přírodě zadařil. Ani jsem nedoufala, že takovéhle počasí vydrží déle než do oběda.
Jenže jsem byla vyvedena z omylu a počasí mi opět názorně ukázalo, kolik krásy se vyskytuje všude kolem nás. Stačí jen otevřít oči a občas se rozhlížet.
A když mě pak navečer odvážel domů můj známý erotoman F. a vzal to okružní jízdou přes Slatinu a Líšeň, musela jsem se hodně ovládat, abych udržela ústa zavřená a při pohledu na ten dokonalý západ slunce nad zasněženým Brnem mu nezacintala služební auto. Sníh, kdesi v dáli pod námi Petrov, paneláky, domy, lesy, kopce, nebe, téměř zamrzlý dým pomalu stoupající z komínů... jako v pohádce. Co v takové chvíli chybí člověku ke štěstí?

Bordel jak v tanku

Opět jsem jednou takhle navečer naznala, že by bylo vhodné, se zase někdy přes den ukázat doma. Ok, přiznávám. Nebylo to láskou k rodnému hnízdu, nýbrž nutkavou a naléhavou potřebou navštívit svou tajnou finanční zásobárnu a trochu jí ulehčit. (Ne že by už nebyla dosti lehká samovolně, ale budiž.)
A ano, první moje myšlenka ihned po odemčení dveří se ubírala kamsi do útoku na mé svědomí, že jsem si zde ráno před odchodem skutečně mohla alespoň trochu uklidit. Můj včerejší pokus o zmíněné konání jakoby se zdál hrachem házeným na stěnu. Nepořádek se zde do rána nějak přemnožil sám od sebe. Asi skřítci. Med, konvička na čaj, hrníčky, punčochy, obojek, obal od sušeného ananasu, noční košilka, svršky, slovníky, rukavice... No nic, raději si jdu skočit do Billy, abych během zítřka neskonala hlady... a hlavně abych se na to všechno tady kolem nemusela dívat.

Mimochodem...

...skočte mi někdo do krámu přes ulici pro pečivo, abych měla zítra co snídat. Jinak budu mít hlad a budu na vás protivná!

To je hnus, velebnosti

Dojdu lehce promrzlá domů, z lednice si nabídnu svůj rajčatový chilli džus a v pohodlí svého pokoje zasednu k počítači, abych zkontrolovala došlé vzkazy. Avšak hned vzápětí jsem hořce zalitovala toho, že jsem si dovolila něco zkonzumovat. Nechybělo mnoho a pikantní rajský nápoj mohl skončit v klávesnici. Jsem toho názoru, že takovéhle genetické mutace by se měly střílet.

[Link]

I když... uznávám, že když nic jiného, tak v místnosti rázem bylo přímo cukříčkovské teploučko.

Zajímalo by mě...

...kam se mi dnes, po tak pozitivně laděném týdnu, opět vytrácí můj pověstný optimizmus. Stále jsem ještě neumrzla, v biopotravinách konečně dostali můj milovaný sušený ananas, na víkend mám naplánováno několik skvělých věcí, v pokoji mi tiše a spokojeně bublá lávová lampa a hraje příjemná hudba... Tedy důvodů k proskočení radostí stropem je docela dost. Ale cosi v mé lebeční dutině si řeklo dost. Nálada by si mohla hravě konkurovat s venkovními teplotami. A fakt, že mě bolí dásně natolik, že bych mnohem raději rodila ježky proti srsti, plus několik dalších životních faktů, které tu sice jsou, ale v mých pravomocech není ani to, se do nich míchat, natožpak se pokoušet je (vy)řešit, mi opravdu na úsměvu nepřidává.

Tak to by už snad...

...zase jednou mohlo stačit, ne? Víkend jako obrázek. Pěkně hnusná mazanice mimochodem. Zjevně dílo nějakého moderního autora. Tímto jsem si svou dávku smůly vybrala na takových pár týdnů dopředu předpokládám. Nejde o nepřízeň osudu. Jedná se jen o strategický tah si nepříjemnosti vyžrat z misky pěkně zatepla a všechny naráz.

• Od rána se z nebe sypou ty studené slizké bílé srajdy
  
• Původní plán na celý víkend z nejmenovaných důvodů odpadl
  
• Venku je zima
  
• Doma je také zima
  
• Došla mi káva
  
• V lednici není pivo
  
• Umřela mi Černá
  
• Babka stále ještě žije

Oh, happy day...!

Písničky I

Již od pěti od rána, kdy jsem se opět z nějakých neznámých důvodů probudila, sedím u počítače a zírám z okna do tmy. Tmy, jež do sebe tiše halí vše, kam jen mé oko dohlédne a pouze světla z pouličních lamp se do ní provokativně zakusují.

Die Gier - In Extremo

<sub>"Wenn die Nacht für uns gemacht
Dunkle Schleier schickt
Wenn deine Liebe schlafend liegt
Der Zeiger weiterrückt
Wenn Leidenschaft mich besiegt
Das Feuer entfacht
Wird mein Herz
Von dir getrieben

Ich komm zu dir wenn alles schläft
Ich komm zu dir nur in der Nacht
Ich warte dass die Sonne untergeht
Und beug mich zitternd deiner Macht

Still die Gier, die Gier in mir
Halt mich fest
Still die Gier, die Gier in mir
Erhöre mich
Es leuchten die Sterne
Am weiten Himmelszelt
Für dich und mich
Bis die Nacht zerfällt

Wenn der Atem lusterfüllt
Die Lippen brennen
Wenn dies Licht uns erhellt
Wirst du erkennen
Das Herzensglut Ketten sprengt
Die Qual verfällt
Wir verglühen
Es wird Zeit
..."</sub>

Váhy vyrovnány

Ano, přesně takhle jsem se dnes cítila. Lidi kolem mě propadají podzimním smutným náladám, zatímco mě dnes pohltila úžasná vyrovnanost. (Cha! A vy mně teď půjdete po krku plni závisti!) I když sama doznávám, že bylo poněkud nad moje chápání, kde se to ve mně bralo. Dokonce jsem se doma cítila po dlouhé době jako doma.
Situace, jež by se nedala vyvážit snad ani zlatem. Sedím ve svém pokoji u počítače, za oknem se sypou sněhové vločky (Máme to listopad nebo sněhopad?), na stole mi tiše bublá lávová lampa, hraje příjemná hudba, stůl okupují předměty jako šálek od kávy, talířek od snídaně ulepený medem, termoska plná horkého, vynikajícího černého čaje, korkový špunt, otvírák, několik vydání Prager Zeitung, prázdná láhev od chardonnay, dvě skleničky na víno (Taktéž prázdné, kruci! A obě!), pivní krigl (Ehm... bez piva. Jeho útroby vyplňuje obyčejná voda z vodovoda.) a na posteli se líně povaluje můj obojek. (Předpokládám, že těch pár tisíc roztočů jak na posteli tak v koberci na podlaze snad ani jmenovat nemusím.) A k tomu ta nepopsatelná skutečnost, že jsem v celém bytě sama. A pak že se nirvany dá dosáhnout až po smrti.