Opět jsem jednou takhle navečer naznala, že by bylo vhodné, se zase někdy přes den ukázat doma. Ok, přiznávám. Nebylo to láskou k rodnému hnízdu, nýbrž nutkavou a naléhavou potřebou navštívit svou tajnou finanční zásobárnu a trochu jí ulehčit. (Ne že by už nebyla dosti lehká samovolně, ale budiž.)
A ano, první moje myšlenka ihned po odemčení dveří se ubírala kamsi do útoku na mé svědomí, že jsem si zde ráno před odchodem skutečně mohla alespoň trochu uklidit. Můj včerejší pokus o zmíněné konání jakoby se zdál hrachem házeným na stěnu. Nepořádek se zde do rána nějak přemnožil sám od sebe. Asi skřítci. Med, konvička na čaj, hrníčky, punčochy, obojek, obal od sušeného ananasu, noční košilka, svršky, slovníky, rukavice... No nic, raději si jdu skočit do Billy, abych během zítřka neskonala hlady... a hlavně abych se na to všechno tady kolem nemusela dívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: