Skutečnost, že mi před nedávnem zemřel můj drahý fotoaparát, mi důvod k proskočení radostí stropem rozhodně neudala. Ale okamžik, kdy mě tato věc skutečně zairitovala přímo ve velkém, nadešel dnes. Vylézám z vany po horké koupeli, když tu zahlédnu v zrcadle svůj odraz. Navlhlé černé vlasy, drobné tělo pokryto stovkami kapiček sloučeniny vodíku s kyslíkem... a všemu tomu kontrastuje obrovský černý obojek, napevno ukotven visacím zámkem na mém krku. Bože... jsem narcis. Veliký narcis.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: