Vánoce, Vánoce přicházejí

Ještě tu nemáme ani polovinu listopadu a už jsem nucena být denně svědkem všech těch plků na téma Vánoce. Máme to zapotřebí? Je skutečně naší jedinou touhou stát se tupou ovečkou nakupující všechny ty baněčky, čokoládičky a hovadinečky pod stromečíček? A kapříčka do vaničky? Vánoce nesnáším. Jak si samosebou ti vnímavější z vás již mohli povšimnout. Stejně jako z duše nenávidím veškerou jinak projevující se tupost, omezenost a potřebu tiše bučet spolu se stádem.

Možná se ptáte, co té pošahné pisatelce na Vánocích tak moc nevoní. Že jste to vy, tak pošahaná pisatelka bude natolik hodná, že se s vámi o pár důvodů podělí.

Tedy:

• Všichni v mém okolí se jako každý rok trumfují, kolik tisíc investují jejich živitelé (Spolu s celými zazobanými a až moc ideálními famíliemi) do dárečků, případně jakou přesladkou kýčovitost nakoupí on sami svým drahým polovičkám. Proč tohle všechno? Jasně, chcou se chlubit, že na to mají. Ale k čemu? Já osobně bych řekla, že mnohem důležitější je si svoje city dokazovat jinak, než je vyvažovat hmotností a cenností nějakých darů. Ok, možná že jsem pro dnešní dobu poněkud sentimentální. Ale když chci někomu udělat radost nějakou maličkostí, tak mu ji jednoduše koupím a předám. A neřeším, zda-li je tomu tak na jaře, na podzim, či na Vánoce. Nesnáším dělání čehokoliv na povel.
  
• Všichni se povinně přežrat curkovím, bramborovým salátem a kaprem utopeným v oleji. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Paní Žaludeční Nevolnost, Rakovina Tlustého Střeva, spolu s panem Žaludečním Vředem a jejich nemanželským dítětem Pálením Žáhy již netrpělivě čekají za dveřmi.
  
• Všichni si nasadí falešné úsměvy a hrají si na štastné a spokojené rodinky. Alespoň pár dní v roce. Geniální. Za přetvářku by se mělo střílet. Když je rodina ideální, pak ať jí je po celý rok. A když není, tak ať se o to, prosímvás, nesnaží takhle okatě.
  
• Všichni slaví jak smyslů zbavení. Ale proč? Vždyť jde o křesťanské svátky. Dodržujete snad doma ramadán, šabat, či vám například stojí uprostřed obýváku totem? Ne. A bác ho, máme to tady.

A takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Ano, možná jsem předpojatá. Ale když by u vás každoročně probíhal Štědrý Den tím stylem, že se všichni během dne stihnou pohádat u snídaně, pohádat při strojení opelichaného stromku, pohádat v poledne, pohádat nad odpolední kávou, pohádat jak při přípravě štědrovečerní večeře, tak při její konzumaci, kdy už na ni nemáte prachžádnou chuť a jako zlatý hřeb přijde další tuna výčitek přímo pod stromkem, tak byste se mým, možná až trochu radikálním názorům nedivili.
Přesně tak. Přesně v tuto chvíli, kdy sedíme všichni pod stromečkem, kde kromě nás není nic dalšího, protože přece "nemáme peníze" a k tomu nám jako kulisa z televize hraje nějaká konzumní novácká hovadina, je již ten pravý čas. Pravý čas na to, hodit přes sebe kabát a zmizet s kamarády na pivko. Tam se aspoň žádný z nás nepřetvařuje a nehraje si na poloboha.