Mám opravdu ráda...

...svůj počítač. A on mě očividně také. Navíc se mnou překrásně souhlasí. Jak jinak bych si měla vysvětlit situaci, kdy se chtivě dobývám do lahváče vychlazené Plzně a on mi tu náhodným výběrem pustí písničku, v níž padla nádherně výstižná situační věta: "Noch ein bißchen Bier..."



...a během doby, kdy smolím tento příspěvek mi nahodil další melodickou píseň adresovanou speciálně pro mě: "Hallo, Schatz, ich liebe dich, du bist die einzige für mich..."





A propos... nevíte o někom, kdo by nás oddal? Jen se budeme muset dohodnout na společném příjmení. Rebeca Barbone? Hm, uvidíme. A jako svatební dar dostane joystick, abych z té svatební noci taky něco měla.

Denní heslo č. IV

Při zlatavém moku zvažujíce a načatý večer plánujíce

F. : "Propijeme se někam jinam..."

Erdinger

Hlášení pivního rozhlasu:
V Bille se dá opět po dlouhé době sehnat Erdinger Weissbier.


...a Rebeca se hned zítra vydává na dobrovolný nákup a opatřuje si železné zásoby.

Prezident

Během zdlouhavého konzumování své předsnídaně v hodinách mnohem více nežli časných jsem na jednom nejmenovaném fóru (Vždy nechvalně proslulém počtem tupých hlav) narazila na víceméně zajímavou diskuzi na téma prezidentování. Konkrétně pak filosofování, zda-li pro nás i naši malou zem bude lepší pan Klaus či pan Švejnar. A příspěvek od jakéhosi uživatele, že pro nám náležící kraj pod Řípem by byl nejlepší nějaký další pantáta Masaryk, mě přinutil k pobavenému úsměvu. Prezident, jež nechá odtrhnout stát od proseprujícího a vyspělejšího Rakouska jen proto, aby ho posléze připojil k zemi, které bude po několik následujících let sloužit za dojný tur, má opravdu něco v hlavě. Ano, něco. A mozek to není.

Hlad

Po vyčerpávajícím víkendu jsem se v neděli navečer navrátila domů a vyplenila lednici. Asi to bylo málo. Hlad přímo vlčí mě nevybíravým způsobem vytáhl z teplých peřin už ve dvě hodiny ráno a šla jsem pokračovat. Tentokrát bylo na programu plenění spižírny.
Doufám, že nyní bude již můj žaludek spokojen, jelikož první nejbližší chutné potraviny se nacházejí za zdí u sousedů.

Rajská polévka

Včera jsem si tak trochu zaexperimentovala a uvařila si rajskou polévku. Speciální rajskou polévku. A zachutnala mi natolik, že jsem ji poté večer slavnostně servírovala i mé mamá, která se (Krom dštění ohně) olizovala až za ušima.
A pokud mi něco opravdu zachutná, nedám si pokoj, dokud onu pochoutku nezbaštím i s chlupama. Ani dnes jsem tudíž nemohla odolat tomu pokušení a připravila si ji znovu. A v čem spočívá onen můj tuning? Příprava je ve své podstatě polotovarová, ale vlastní výsledek může namístě konkurovat všem rajským polévkám od maminek. Jednoduše jsem ze seznamu surovin vyškrtla pepř a nahradla ho chilli. Spoustou chilli. Do pikantních jídel jsem i přes svůj problémový žaludek úplný maniak a jestli bych si měla vybrat, jaké koření v kuchyni musí bezpodmíněčně zůstat, pak by to bylo kari a ono výborně pálivé chilli.
Jen se obávám, že můj jazyk nebude až do večera schopen rozeznat žádnou jinou chuť. Teče mi z nosu, z očí, frkám, pčíkám, ale jsem na vrcholu blaha. Jen si krapet připadám jako Frank z ony vtipné povídky o chilli:

Poznámky rozhodčího jménem Frank z východního pobřeží

"Nedávno jsem byl poctěn pozváním k rozhodcování na soutěži ve vaření chilli. Jeden z rozhodčích totiž onemocněl. Zbývající dva rozhodčí (rodilí Texasané) mě ujistili, že to chilli není tak ostré, jak se říká, a kromě toho mezi ochutnávkami se splachuje pivem, které dostanu v neomezeném množství zdarma. Takže jsem nabídku přijal."

Následují opisy bodovacích lístků:

#1: Mikova příšerná šílená pálivá strašná obluda:
Sudí 1: Moc rajčat. Příjemně rychlý nástup.
Sudí 2: Jemná, osvěžující chuť rajčat. Nijak výrazně ostré.
FRANK: Kurvafix, co je to za svinstvo? Slouplo by to barvu ze silnice! Plameny uhasilo až druhé pivo. Doufám, že tohle bylo to nejhorší co mě mohlo potkat; tihle Texasani jsou fakt cvoci.

#2: Arturův Plameňák:
Sudí 1: Krásná kouřová vůně, jemná příchuť vepřového. Slaboučký nahořklý ocásek.
Sudí 2: Skvělá chuť domácí grilovací omáčky; abych to bral vážně by tam ale muselo být daleko více pepře.
FRANK: Chraňte před dětmi! Fakt nevím, co bych měl kromě bolesti cejtit. Musel jsem odhánět lidi, co mi chtěli poskytnout masáž srdce, aby radši běželi pro pivo. Když viděli můj ksicht, hned narazili další sud.

#3: Fredův Požár ve stáji:
Sudí 1: Perfektní požárnické chili! Perfektně ostré, možná by to chtělo fazole.
Sudí 2: Chili bez fazolí, mírná, příjemná příchuť mořské soli, virtuózní práce s pepřem.
FRANK: Volejte protichemickou jednotku, někdo tu vyklopil cisternu jaderného odpadu! Nosní sliznice mě pálí, jako bych šňupal kyselinu sírovou. Všichni už znají postup: Pivo mi podávají řetězem, abych neuhořel. Barmanka mě praštila do zad, abych se neudusil; páteř mám teď před sebou na stole. Ze všeho toho piva už jsem taky pěkně na sračky.

#4: Bubbova černá magie:
Sudí 1: Omáčka s černými fazolemi, prakticky žádné koření. Fakt slabota.
Sudí 2: Černé fazole s mírně nakyslou příchutí. Dalo by se to možná použít jako omáčka k dušené rybě, ale chili to rozhodně není.
FRANK: Cítil jsem že mám něco na jazyku, ale žádnou chuť; je možné, aby chuťové pohárky na jazyku úplně odumřely? Sally, barmanka, stála připravená za mnou s tácem tupláků; tahle 150 kg machna začíná vypadat docela žhavě, skoro jako ten toxickej odpad co tu musím žrát. Že by chilli bylo afrodiziakum?

#5: Lindin odstraňovač rtěnky a rtů:
Sudí 1: Silné, masité chili. Čerstvě umletý cayenský pepř, velmi ostré, bleskový nástup. Velice působivé.
Sudí 2: Chili se sekaným hovězím masem, představoval bych si trochu více rajčat. Cayenský pepř je skvělý nápad.
FRANK: Zvoní mi v uších, pot ze mě leje a nemůžu zaostřit oči. Uprdnul jsem si a soutěžící se urazila, když jsem utrousil, že mi ta její leptací pasta zřejmě způsobila trvalé poškození mozku. Sally mi musela zastavit krvácení z jazyka proudem piva z pípy přímo na jazyk. Asi mi upadnou rty a vypadají zuby. A nejvíc mě sere, že oba zdejší rozhodčí mají pořád kecy, abych přestal křičet... Nejradši bych ty vidláky nakopal do prdele.

#6: Věřina Velmi Vegetariánská Variace:
Sudí 1: Řídká, ale velmi chutná vegetariánská omáčička. Perfektně vyvážený poměr koření a pepře.
Sudí 2: Zatím nejlepší. Agresivní směs pepře, papriček, cibule a česneku. Špička.
FRANK: Moje střeva jsou v jednom ohni. Když jsem si uprdnul, posral jsem se a mám strach, že se to prožere židlí a já padnu naznak. Nikdo už za mnou nepostává, kromě Sally. Musí být ještě větší magor než jsem předpokládal. Necítím držku a prdel si budu muset rok utírat sněhem.

#7: Susanina Strašlivá Šílenost:
Sudí 1: Středně ostré chili, příliš mnoho nakládaných papriček z konzervy.
Sudí 2: M-hm, chutná to, jako by tam kuchařka tu pikslu pepře zvrhla až na poslední chvíli. Musím vyjádřit své obavy o Franka; vypadá, jako by nebyl zcela ve své kůži a neustále sprostě kleje.
FRANK: Kdybych si v držce odpálil granát, vůbec bych to necítil. Na jedno oko nevidím, slyším jenom příšerně hlasitý hukot. Celé břicho jsem si upatlal, když jsem se lžící místo do pusy trefil do oka. Kalhoty mam plné sraček žhavých jak láva. Aspoň doktoři při pitvě pochopí, na co jsem chcípnul. Přestávám dýchat; strašně to pálí. Stejně všechen kyslík shoří, než mi dojde do plic. Když se budu potřebovat nadechnout, budu vzduch nasávat tou dírou, kterou se mi žaludek proleptal ven.

#8: Chili číslo 8:
Sudí 1: To nejlepší nakonec; perfektní kombinace chili, bezpečná pro všechny včetně dětí, nijak přehnaně ostrá, přesto příjemně prokrví.
Sudí 2: Zlatý hřeb soutěže, perfektně vyvážená chuť. Ani ostrá, ani příliš jemná. Bohužel jsme o většinu přišli, když Frank omdlel a při pádu ze židle na sebe celý hrnec strhnul. Nevím, zda to přežije. Čím je to na tom východě krmí? Jak by dopadl, kdyby někdo uvařil něco fakt ostrého?

Poslušně hlásím...

...že si dávám pšeničné pivko. Mé první pivo více než po měsíci. Buď dochází k nějakým erupcím na Slunci nebo se mi smrsknul žaludek, ale nějak se do mě odmítá vejít celé. Zrada.

Citáty II

A propos Berlín. A propos citáty. V přímé souvislosti s minulým článkem se mi vybavily další z mých oblíbených citátů, na něž jsem natrefila víceméně náhodou v již zmiňovaném městě:

"Alles ist nur ein winziges Stück der grossen Wahrheit, die wir nicht kennen."


"Frag nicht die Wirklichkeit 'Warum?', frag die Träume 'Warum nicht?'."


"Alles wird besser, aber nichts wird gut."


"Hoffnung ist nicht die Überzeugung, dass etwas gut ausgeht, sondern die Gewissheit, dass etwas Sinn hat, egal wie es ausgeht."

Kdo ovládá alespoň základy němčiny, zvládne si přeložit. Kdo neumí, měl by zájem o překlad a disponuje mozkem v hlavě, tak [Link]. Kdo mozek nevlastní, má smůlu, neboť nerada przním věci překladem, když to není vyloženě potřeba.

Citáty I

Kdosi... Kdysi... Kdesi... Za devatero pivy horami a devatero řekami... Z úst na svobodu vypustil jeden sentimentální výkřik... Ale ani si v tu chvíli možná neuvědomoval, jak výstižný bude:

"Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít."

Ale proč to sem píšu? Vlastně jen tak. Jednalo se o mou zcela spontánní asociaci.
V poloze seďmo u mého počítače, v mezičase mezi vším tím načítáním oken, downloadováním virů a pirátských programů, logováním, pročítáním, odesíláním, odhlašováním a dalšími různými příkazy naší doby mikročipové, zhlížím po čase kvanta svých fotografií. Tiše a nerušeně se tu oddávaly snění ve svých o nic menších kvantech složek a alb a letargicky zapadávaly prachem. Obrazně řečeno. Prachem samozřejmě zapadává jedině harddisk, ale zato se tohoto úkolu zhostil dokonale.
Ale zpět k onomu citátu. Žít pro to, za co bys byl ochoten zemřít. To byla ta první věc, která mou hlavou proběhla v okamžiku, kdy mé oko spočinulo na těchto fotografiích:







Jakýkoliv další komentář není třeba. Snad jen klíčová slova Západ slunce nad Berlínem. A to, že v mém srdci žije vědomí, že jednou se takto budu kochat každý večer před ulehnutím do naducaných peřin.

Orgasmus

Co jsou to všechny ty omamné látky, alkoholické nápoje, pšeničná piva, historické veterány, fetišistické pomůcky, krásné dívky i urostlí pánové, noci plné sexu, afrodoiziaka či osvěžující sportovní výkony proti jedné zcela obyčejné mléčné čokoládě Milka? Zhola NIC!!!


Zavřete oči, odcházím se rozplynout blahem...

Ranní vstávání

A propos... Když už jsem tak nakousla ono ne příliš líbivé téma ohledně ranního vstávání... Řekli byste, že je zcela normální, probudit se samovolně několikrát během týdne ve čtyři hodiny ráno (A to i když nemusíte ani za vzděláním, ani za prací, ani domů, ani jít stát frontu na banány, zkrátka nikam) a ještě přitom dostat chuť na čerstvou křupavou cibuli, či snad na sterilovaný hrášek? Cože? Že vám to normální nepřipadá? Ok. Alespoň tak můžu vidět, že nejsem sama, kdo sdílí tento názor. Asi se mé tělo těmi antibiotiky už nadobro zbláznilo...


P.S.: Antibiotika dobrána! Včera! Hurá! Konečně!

...jdeme na pivo???

Homesick

Nebylo takhle jednoho brzkého mrazivého sobotního rána do koho čeho píchnout, tak jsem se věnovala procházení všemožných i nemožných fotografií na internetu (Jmenovitě pak na Deviantartu) a znenadání natrefila jak na snímky západu slunce nad Berlínem, tak na momentky zachycené v ulicíh téhož města.
Nemusím snad doufám dodávat, jaká že to tesknota po domově se mě náhle, silně a nevybíravě zmocnila... Už se nemohu dočkat, až se zase jednou budu při východu slunce procházet útulnými ulicemi Prenzlauer Bergu, na obzoru se mezi ranními červánky bude tyčit televizní věž a do mě budou proudit nezměřitelné zásoby pozitivní energie...