Citáty I

Kdosi... Kdysi... Kdesi... Za devatero pivy horami a devatero řekami... Z úst na svobodu vypustil jeden sentimentální výkřik... Ale ani si v tu chvíli možná neuvědomoval, jak výstižný bude:

"Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít."

Ale proč to sem píšu? Vlastně jen tak. Jednalo se o mou zcela spontánní asociaci.
V poloze seďmo u mého počítače, v mezičase mezi vším tím načítáním oken, downloadováním virů a pirátských programů, logováním, pročítáním, odesíláním, odhlašováním a dalšími různými příkazy naší doby mikročipové, zhlížím po čase kvanta svých fotografií. Tiše a nerušeně se tu oddávaly snění ve svých o nic menších kvantech složek a alb a letargicky zapadávaly prachem. Obrazně řečeno. Prachem samozřejmě zapadává jedině harddisk, ale zato se tohoto úkolu zhostil dokonale.
Ale zpět k onomu citátu. Žít pro to, za co bys byl ochoten zemřít. To byla ta první věc, která mou hlavou proběhla v okamžiku, kdy mé oko spočinulo na těchto fotografiích:







Jakýkoliv další komentář není třeba. Snad jen klíčová slova Západ slunce nad Berlínem. A to, že v mém srdci žije vědomí, že jednou se takto budu kochat každý večer před ulehnutím do naducaných peřin.