Chaty a chalupy

Jako malá jsem trpěla tím, že naše rodina nikdy nevlastnila žádnou nemovitost tohohle typu. Malá holčička nemohla trávit víkendy v přírodě za městem, běhat bosa v trávě, šplhat po stromech a rochnit se v bahně, a tudíž byla převelice smutná.
Jako adolescentka jsem trpěla tímtéž. Pubertální tele nemohlo trávit víkendy z dosahu rodičů za městem, chlastat jako prokopnuté, sbírat zážitky a zkušenosti možné i nemožné a chovat se jako správný hovězí dobytek, a tudíž bylo převelice nasrané.

Jaké bylo mé překvapení, když se dnes na stole v kuchyni, kde se vzal, tu se vzal, zjevil katalog s mnoha domky k pronajmutí. A to prosím od roubených chatiček až po kdovíjaké honosné zámky. Plna radosti z toho, že si konečně splním dávný sen a první teplé dny tohoto roku strávím kdesi v klidné zeleni co nejdál od domova, zmíněnou nabídku otevírám... a nestačím se divit. Objekty sice hezké, (Co hezké! Dokonce kolikrát překrásné!) jenže není všechno zlato, co se třpytí. Místo pod každou fotografií zaujímal průvodní text k dané budově. A to prosím jest onen kámen úrazu. V dnešní době je očividně zcela běžné, že lesní chaty disponují televizemi s LCD, SAT, UPC a DVD, možností připojení k síti internet, vyhřívaným bazénem s protiproudem či slanou vodou, eletronickými šipkami, saunou, sklepním tenisovým kurtem a mnoha a mnoha dalšími nezbytnostmi.
Inu, co dodat? Vždy jsem byla přesvědčená, že chalupy člověk navštěvuje za účelem odproštění se od relaity, od civilizace a všeho toho smogu i elektronického smogu, jež je mu doma neustále v patách. Koukám, že tomu tak není. Milá Rebeco, vítejte v 21. století. Asi se odcházím vzpamatovat do vany.