Piknik

Pohled na slunce, zoufale se snažící vykouknout alespoň na chvíli zpoza mračen. (Moc mu to ale nejde. Lépe řečeno, je to bída, ale snaha se prý taky cení)
Zátiší z několika flašek vína. (Světe div se, dokonce jsou i plné)
Lednice napěchovaná až neuvěřitelným množstvím poživatin i nepoživatin. (Plastové poličky pod tou vahou praskají, plísně se radují a já budu mít zase co vyhazovat)

Všechny tyto skutečnosti ve mně vzbuzují čím dál větší touhu po sbalení deky, výše zmiňovaných věcí (Krom plísní. Ty se tolerují pouze na hermelínu a penicilinu) a vydání se kamsi vstříc zeleni. Jen paprsky jarního slunce, dobré víno, jazyk rozmazlující pochutniny, čerstvá travička, alergie, přátelé, pohoda. Už aby to tu bylo.
I když... Já i pikniková spoluautorka a spolutěšitelka J. jsme již první piknik letošního roku úspěšně absolvovaly. Tedy spíš absolvovali. Byli tam i zástupci plémě mužského. Na polštářkách nna koberci uprostřed jejího pokoje. Od půlnoci do cé cé á páté hodiny ranní. Svíčky, lávová lampa, nakládaný hermelín, zelenina, oříšky, láhev výborného bílého vína. Na osobu. Chtělo by to repete.