Po roce mám opět tu čest pochutnat si na Chlebu. Nejde o žádný pseudochléb, jež mnozí z nás znají. Nafouknutá bílá věc téměř bez hmotnosti. Tak tohle opravdu ne. Prostě Pan Chleba. Z Německa. Jak jinak.
Letos jsem si přivezla dva exempláře. Společnými znaky je pravá celozrnnost (O barvení bílého těsta karamelem tu vážně nemluvím), poznatelná na hmotnosti. Bochník těžký jak cihla. A o nějaké možnosti zmáčknutí tu nemůže být řeč. Biochleba. Ale to snad dodávat nemusím. Stačí prostě a jen říct, že je z Německa.
První pekárenské umělecké dílo obsahuje mimo jiné slunečnicová semínka, lískové oříšky a mrkev. Druhé, to je skutečná delikatesa. S fíky, rozinkami, skořicí, oříšky, datlemi... Hotová pastva pro jazyk!
Inu, buď si představujte, jak prvotřídně může i obyčejně-neobyčejné pečivo chutnat, nebo zvedněte pozadí a zajeďte si za hranice a doplňte zásoby a mezery ve vzdělání. Pro začátek nabízím internetové podráždění vašich smyslů pro vyvolání Pavlova refxlexu: Landbrot
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: