Fórum

Dnes jsem náhodou v neznámých vodách internetu narazila na jedno zajímavé fórum. I přesto, že se mé hmotné já již mělo touto dobou nacházet ve městě a něco zařizovat, lačně procházím stále další a další příspěvky. Navíc jsem v bytě sama a pomalu začínám mít strach vystrčit hlavu z pokoje.

Bu, bu, bu!

Hurá zapařit!

Jak jsou kolem nás věci mezi nebem a zemí, tak máme také věci, nacházející mezi lidskou blbostí. Mnozí mi jistě dají za pravdu, že to druhé je problém poněkud globálnějšího a závažnějšího rázu. Každý z nás měl jistě chvíle, kdy při pohledu na něco či někoho, naprosto nepochopil, co tím básník vlastně hodlal říci. (A prosím, poslaneckou sněmovnu sem teď tahat opravdu nebudeme, jelikož autorka webu je po jídle a nerada by, aby to na její klávesnici zanechalo jakékoliv prokazatelné stopy natrávených kešu oříšků)

S příchodem jara, léta, inu, zkráceně řečeno vedra jako v tropech, se nestačím denně na ulici podivovat nad tím, jak suverénně módnost v ringu poráží vkus a praktičnost. Jistě to také znáte. Na nohou miniaturní sandálky a i ty byste si nejraději sundali, nebýt těch střepů a chrchlanců pod jejich podrážkami. Sníte o příjemném běhání naboso, kdesi v dokonale chladivé a čisťoučké trávě, o masáži chodidel za pomoci chladivého krému, o poloze ležmo s nohami opřenými směrem vzhůru... když tu náhle... jako když utne. Kolem vás se to po ulici šině takzvaný masochista. Na nohou mu trůní jakési nevkusné galoše a jediné, co se tyčí vertikálně, je jeho nos. Mám holiny, kdo je víc?! Nejspíše se jedná o nějakou tajnou soutěž. Kdo si nohy zapaří víc a po vyzutí vyžene z domu nejvíce návštěv. Jiného vysvětlení se mi nedostává.

Jeden ne moc ideální letní večer

Sedím si takhle v potemnělé místnosti, poslouchám cvrčky pod okny v trávě, píšu, shnáním, e-mailuju, volám, posílám sms od čerta k ďáblu... Abych byla upřímná, nemám daleko k pláči, leč sama nevím proč přesně. Cosi mezi naštváním, ponížením, shozením, zklamáním, ale přesný název pro to sama nenacházím.
F. často říká: "Život je otázkou priorit." a já si s každým dnem uvědomuju, jak až moc pravdivé toto rčení je. No nic. Jdu si udělat pořádek v těch svých.