Dorazila jsem ze zařizování ve městě a než tam vyrazím podruhé, nacházím se v časové mezeře volna. Po občerstvení a protažení svého opět alergií trpícího těla si na internetu prohlížím fotografie.
Kamarád z gymnázia letos opět navštívil Dánsko. Jak můžu (Byť jen zprostředkovaně) vidět, měli se tam skutečně nádherně. Úchvatné západy slunce nad vlnkami, příroda ozářená letními paprsky, rybaření, jeho bratr, přítelkyně... Přítelkyně. Aha. Něco se mi nezdá. Dochází mi jedna věc. Když mi bylo sladkých (Byť poněkud hovězích) -náct, hrozně jsem záviděla svým starším kamarádům, kterak se svými polovičkami v létě vždy procestovali půl Evropy. Severské státy, přímořská letoviska, stanování v lesích i parcích... Uklidňovala jsem se faktem, že takové slastné prosluněné radovánky na mě dozajista za pár let čekají.
Inu, asi jsem to dost dobře neodhadla. Ať se za sebe koukám do jaké minulosti chci, vždy se mi tento detail nějakým záhadným způsobem bezpečně vyhl. Asi chyba v Matrixu. Chyba v Matrixu, která zamrzí.
Nu což. Berme to s nadhledem. Přes zimu budu vykrmovat svoji kasičku a napřesrok vyrazím minimálně na polovinu léta. Buďto sama, s přáteli, nebo si již zjara podám inzerát poptávající společnost.
A propos, kdo si mě ráčí zamluvit na příští sezónu již teď?
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: