Kdybych zde napsala, že začínám býti zoufalá, pak bych lhala. Bohužel už opravdu zoufalá jsem.
Docela zásadním způsobem potřebuji bydlení -> logicky potřebuji dostatek oběživa -> potřebuji práci, kde plat bude přímo úměrný výkonu a která bude skloubitelná se studiem. Chci toho moc, vím.
Už nemám morál na to, sdílet jeden byt s psychopatem, jež se až sadisticky vyžívá v tom, že cíleně trápí celé své okolí a nachází v tom potěšení až prasečího kalibru.
Příjemně zařízený byteček, dekorace přispívající k celkové útulnosti, jen já, pár přátel, potkan, počítač, knihovnička, naše každodenní radosti i starosti... A tu o Růžence jste už dnes slyšeli? Ano? Tak tedy třeba Popelku?
Výkřik do tmy? Ano, výkřik do tmy. Pardon, ale tohle opravdu muselo ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: