Tento program má, jak si drtivá většina z vás jistě již stihla všimnout, jednu úžasně vlezlou vlastnost. Neustále vás přesvědčovat, že to, co jste právě napsali, bylo napsáno nesprávně a tudíž je jeho morální povinnost, to po vás opravit. Což by bylo samozřejmě milé, ale jen v tom případě, kdyby to alespoň jednou za život (Rozuměj: "Alespoň jednou, než zase spadne systém.") udělal tak, jak má.
Před pár lety byla drtivá většina naší třídy profesorkou z českého jazyka pokárána za nepozornost, jelikož v životopise uvedla studium na gymnáziu Matyáše Lecha. Že to byl Lerch, to už Wordu neleželo ani u integrovaného obvodu. Nuž, přečíst jsme si to po sobě tehdy mohli, ale uznejte, že gymnazisti mají jiné, životně důležité věci na práci, než si po sobě pročítat domácí úkoly. Sesmolit alespoň něco rychlostí blesku a hurá, hurá, kamarádi už čekají a třeba vám zlomyslně pivo vypijí. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Případně si to můžou pojistit, na zlatavý mok jít ihned po skončení výuky a zadané úkoly vypracovávat ráno po dobu přesvědčování žaludku, že po včerejší noci v sobě snídani ještě chvíli opravdu unese. Vy mu totiž fandíte.
Jinému člověku zase Word, jak jsem se dočetla na univerzitní internetové diskuzi, suverénně tvrdil, že krvinky nelyzují, nýbrž lyžují.
Co ale tomuto všemu nasadilo korunu, byl jídelní lístek, vyvěšený před jednou nejmenovanou (V případě velkého zájmu klidně pojmenuji), navíc předraženou restaurací. V seznamu pokrmů z kvokacího masa zde lidé mohou objevit Smažená kuřecí prsa dle kadeta Bíglera, avšak v překladu o řádek níže už Panierte Hühnerbrust des Kadetten Hitler.
Proč pro ty Němce musíme mít neustále něco extra?
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: