Aneb takto velí prastarý a věčný životní koloběh. K mé momentální situaci bych nejspíš řekla jen stručné: "Deštivo mě štve. Zima mě štve. Vítr mě štve. Škola mě štve. Byt mě štve. Anorektické porcelánové prasátko mě štve. Můj bolavý zub mě štve. Štve mě ten, ta, i to."
A i den, kdy moje nálada byla skutečně velmi dobrá, jsem musela odskákat snůškou neopodstatněných výčitek. Z čehož logicky vyplývá další věc. Ačkoliv mi alespoň to zdraví sloužilo, tak po tomto okamžiku došly vnitřní rezervy až na dno, bolí mě v krku, klouby, svaly a mám sto chutí spát až do jara a pak se rovnou probudit v Berlíně.
Vnitřní kapacita vyčerpána. Chtělo by to restart. A to tak, že co nejdříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: