Když se po ránu nadmíru filosofuje...

Seděla jsem takhle chvíli po probuzení na posteli, po těle mě příjemně hladily hřejivé sluneční paprsky, jež do místnosti pronikaly oknem. Nádherné, ba přímo ukázkové zimní ráno (Poledne. Ale budiž. Nepodstatný detail.)
V rukou třímám malé kapesní zrcátko a v něm se zaujetím pozoruji své, sluníčkem ozářené kočičí oči.

Rebeca: "Já mám tak krásný oči..."
T. : "Až někde uvidím tu kytičku na 'en', tak ti ji koupím."
Rebeca: "To není narcismus. To je realita! ... To se mamince vážně podařilo..."
T. : "Tatínek taky musel přiložit ruku k dílu..."
Rebeca: "No, já to teď brala spíše z toho pohledu hrnce, ve kterém se pak všechny ty přísady promíchají..."

Maminka mi asi ukousne hlavu. Přirovnávat její uterus k hrnci?