Již několik chvil vysedávám ve své domácí židli, kapky deště z mých vlasů jsou ty tam, promrzlé tělo se stihlo ohřát a svůj vyhladovělý žaludek pilně a pečlivě zaplňuji jakousi výtečnou pečenou paní rybou. Víkend je tu. Teoreticky. Ještě se dnes musím pod nějakou krvavou a bolestnou pohrůžkou donutit k napsání eseje. Její odevzdání je dnes už převelice aktuální. Teprve poté tu bude víkend i prakticky se vším všudy.
Je za mnou další týden. Další týden, během kterého se toho stihlo tolik, ale přesto nic. Přesněji řečeno tolik zažít, prožít a užít si a přitom se v rámci studia, peněz, bydlení a praktického života neudělalo ani fň. Samotné se to očividně realizovat nechce a já... Inu, nic. Však mě znáte.
V pondělí byl na programu koncert. Když jsem prý měla ty narozeniny, byl H. tak milý a šlechetný a věnoval mi dodatečně lístek. Už nic tedy nebránilo tomu, jít potěšit naše uši Pink Floyd revivalem. Pro mě to byla velmi srdeční záležitost a nebudu skrývat to, že poslední čtyři písničky jsem probrečela. Jen málo písní, které znám, mě dokážou tak moc chytit za srdce a kápnout do mé životní noty. Po tak emotivní kulturní záležitosti je třeba to vše probrat nad zlatavým mokem, což jsme logicky se dvěma kamarády velmi ochotně podnikli.
Od čehož se však mírně odvozuje i žaludečně-náročný stav úterního rána, kdy mě náhlá nevolnost během přednášky z moderního umění naštěstí po pytlíku goji, půllitru minerálky a tradičním humorném a zajímavém výkladu přešla.
No a během dne středečního se toho zvládlo snad nejvíc. Nejdříve zoufalé utrpení a potupné deformování mozku na jedné, mnou velmi neoblíbené přednášce, poté kavárnička s máti, načež navazoval běh do prosemináře. I Zátopek by nejspíš závistí zblednul.
Když mě poté nevybíravě skolil spánek, už jsem nedoufala, že by se večer nějak extrémně rozjel. Jenže chyba lávky. Psala mi opět máti, ať za ní dorazím do města. Prý mi právě dopředu objednává Bloody Mary. Inu, povězte: Kdo by odolal?
A aby toho nebylo málo, zlepšila jsem si svou podzimní šedou a deštivou náladu i s H., se kterým jsme se zúčastnili pasování nových religionistů.
Krása. Více takových dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: