Jedna z věcí, ke které by se naše životy daly hravě přirovnat. Čím rychleji spadnete dolů, tím rychleji to také vede nahoru. A naopak to funguje úplně stejně. Dnešní den toho budiž důkazem.
Ráno se neslo snad ještě v horším duchu, než včerejší večer. Nenašla jsem v sobě ani sílu dojít na univerzitu. Takový pocit mě už nezachvátil po dobu delší, než je kdejaký jezevčík a snad si zase na dlouho dá pohov.
Poté se věci naštěstí začaly objasňovat a nebe událostí rozjasňovat.
Po příchodu domů a připojení k internetu se k mým očím donesla zajímavá novinka. Na dalším ročníku festivalu, jehož bylo moje ctěné já již dvakrát svědkem, má vystupovat docela zajímavá sestava skupin. A kdyby jen to! Účinkovat při té události má i jedna ze skupin mně nejoblíbenějších!
Ačkoliv na plánu bylo sebevzdělávání kvůli zítřejší prověrce zanlostí, po této informaci mi bylo nadmíru jasné, že původní plánování padlo za vlast. Ale budiž.
Radostné skákání po bytě a šílené výskání, za něž by se nemusel stydět kdejaký adolescent, je mnohem cennější, než nějaký dobře napsaný test. Škoda jen, že tolik lidí má v dnešní době zdeformované priority.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: