Nemocnost

Není tomu tak dávno, co mi hlavou vrtala jedna podivná věc. A o červotoče, ani brouka mozkožrouta se kupodivu nejednalo. Byl to ten fakt, že mě již dlouho nezchvátila žádná choroba. U někoho bežný životní fakt, u osoby jako jsem já, jde opravdu o cosi nadmíru výjimečného.
Ještě si živě vybavuji, jak bravurně a bezkonkurenčně jsem jako dítko školou povinné vedla v nejen třídních, ale i celoškolních žebříčcích co do počtu zmeškaných hodin. Na gymnáziu jakbysmet. Jedny antibiotika střídaly druhé, bronchitidy si jen podívaly dveře se streptokoky, černým kašlem, nějakou tou borreliózou a dalšími příjemnými lahůdkami. Někdo holt sbírá pivní tácky, někdo modely aut a někdo bakterie a viry.
Skutečnosti, že jsem již delší dobu zdravá jak rybička, si tedy už nutně všímají i lidé z mého okolí.

Kupříkladu J.:

"Hele, nedávno jsem přemýšlela nad tím, že jsi už nějak dlouho nebyla nemocná."

Když jsem tento výrok zmínila během jisté další konverzce v jiném dni a na jiném místě, dostalo se mi náležité odpovědi a salvy pobaveného smíchu:

"Ver, že za to môže len jediná vec... A tou je a tou je..."

Inu, zima začíná a člověkům a člověčicícm leze na mozky. Jak tato reakce prakticky dokazuje, většina z nás by se před ní očividně nejradši schovala kamsi do teplých peřin a jako nejlepšího otopu využívala živočišného tepla.