Slavme slavně slávu slavných

Přede mnou se významně vyjímá stůžek papírů s natištěnými písmenky a jelikož je to právě ten zlý stoh, obsahující látku na naučení na zítřejší písemný test, nacházím si nutně jiné, životně důležité věci, kterým se tak věnovat raději. A tak jsem si dopřála vdatný a chutný oběd, umyla nádobíčko, uvařila si horkou kávu na probrání a potěšení chuťových pohárků, zacvičila si, přinesla si až pod nos křížovky a navíc mě osvítilo, že bych mohla opět přiblogovat s nějakými novinkami. A že jich není málo. Inu, vyberme si tu za poslední dobu asi nejzajímavější.

Za devatero horami skládek, devatero znečištěnými řekami, nastala znamenitá událost. Dvě osoby, hlavy pomazané a namazané, slavily v jeden den svátek. A aby toho nebylo málo, tak další človíček ten den výročí svého narození měl. Jak je nejspíš mnohým z vás známo, jedním z nich jsem byla já a ony další dvě byly mé velice dobré přítelkyně.
A co se s takovými masovými a důležitými dny dělá? Ano, správně, každý den je třeba najít si řádný důvod k oslavě. O oslavě na třetí už ani nemluvě.
Jak se řeklo, tak se taky vykonalo. Večer a následující noc neměly snad jediné chybičky. Společnost přátel, legrace, pohodové atmosféry, dobré hudby, piva s medovinou a černého Kozlíka byla až nadpozemsky chmelská rajská. Sbírku vlastnoručně psaných básniček jsem dostala poprvé.
Takový celkový úspěch snad nikdo ani nečekal, zvláště pak proto, že když se začínalo, připomínali jsme spíše spolek na smrt nemocných, než-li nějaká juchající individua. Dle mého se tam nevyskytl snad nikdo, komu by nic nebylo, či ho alespoň něco nebolelo.

Nicméně mám velikou radost z podařené akce a rovněž jsem převelice šťastná za to, že mám takové přátele, jaké mám.