Mise: Nový semestr

Na vrata falkuty nevybíravě zaklepal další semestr a spolu s ním pokračování kolotoče přednášek, seminářů, hospůdek a kaváren v mezičasech mezi nimi, lání nad tvorbou esejí a recenzí (Jak jinak než večer před posledním termínem jejich odevzdání), to vše velkolepě zakončeno opětovným zkouškovým.

První přednáška byla na programu dnes, v přímo nelidsky brzkou ranní hodinu - už v deset hodin dopoledne. Místo rochnění se ve vyhřátých peřinách jsem tak byla nevybíravě donucena k deportaci ven, do té odporné a ledové břečky, jež od časných hodin prýští z nebe. Sníh je krásný, o tom žádná, ale to cosi, co nesouvisle pokrývá silnice a chodníky, má blíže k lepivému chrchlu, než-li ke sněhu.
To bych ani nebyla já, kdybych během cesty z hlavy nevytřásla i název onoho dnešního předmětu. Naštěstí jsem si ještě před odchodem z domu prozřetelně napsala na ruku tužkou na obočí alespoň číslo posluchárny. (Kterou jsem z jakýchsi podivných mentálních pochodů nejdřív nedokázala najít i přes to, že jsem v ní strávila prakticky celý minulý semestr. Řekla bych, že je nejvyšší čas k tomu, vyndat svůj mozeček z pivního sudu pohodlných peřinek a opětovně ho instalovat tam, kam patří.)
Přednáška jako taková byla nade všechna očekávání velice zajímavá. Jsem zvědavá na celý průběh tohoto předmětu. Docela se i těším.
Menší rozčarování však následovalo po návratu na privát a detailním prozkoumání náplní mnou zvolených a zaregistrovaných předmětů a rozvrhu jako takového. To by mě vážně zajímalo, pod vlivem koho/čeho jsem se v době jejich výběru nacházela. Budiž. Píšu si do deníčku další úkol. Kosmetické úpravy nutné.

(Abych to upřesnila: Skutečnost, že registrace předmětů je již měsíc v plném proudu, mi byla z ničeho nic sdělena v okamžiku, kdy jsme s K. v kavárně zvlažovaly vyprahlá hrdla po poslední zkoušce. Následovalo tedy zděšené zaskočení moku pšeničného, leč nenechala jsem se vyvést z míry. Po první kavárně následoval přesun do druhé, poté ještě procházka městem a nakonec tedy vstříc síti internet, spěšné *klik sem* *klik tam*, hlavně aby už nebylo pozdě. Varováním do budoucna budiž fakt, že s pár Hoegaardeny v krvi se náplně předmětů zdají sympatičtější, než ve skutečnosti jsou.)

Takže pro dnešek už jen zapsání tělocviku, naložení své tělesné schránky do horké koupele, přepsání poznámek z přednášky do počítače a večerní návštěva výčepního zařízení s L., jež bude mít dozajista po celodenním stahování seriálů psaní bakalářky pořádnou žízeň. A taktéž se půjdu hlasitě vynadávat za minulý předlouhý pokus o blognutí, který jaksi nebyl vzdorovitě publikován, ani uložen. Nadevšechno miluji techniku. Kladivo na to. Tak a padla.