Přednáška přednášek

Musím s nadšením kvitovat, že lepší přednášky, než byla ta dnešní, jsem se jaktěživ neúčastnila! Původně mě sužovaly jisté obavy, jelikož tři hodiny trvající přednáška jaksi není zrovna košer, leč ty se však ukázaly jako naprosto bezpředmětné. Po první cca hodině a půl, tedy v okamžiku, kdy byla vyhlášena pauza, jsem zarytě odmítala věřit, že ten čas skutečně uplynul tak rychle.
A o čem že nám bylo přednášeno? Inu, do posluchárny přišli dva vskutku příjemní a upovídaní inženýři architekruty. Po úvodním představení a seznámení jak s nimi, tak s počítaným plánem studia, se pustili do výkladu o zahradní architektuře. Což o to, zajímavé to bylo, ale nic z toho, co bych vydržela poslouchat takovou dobu.
Jenže zlomový bod nastal v okamžiku, kdy náhle obrátili k funkcionalistické vile Tugendhat, Niemeyer building, budově národního kongeru v Brazílii, sídlu UNESCO v Paříži, hotelu Internacional, Grandhotelu Intercontinental a socialistickému realismu jako takovému.
Zcela unešeně jsem pracovala na pečlivých zápiscích, nákresech a fascinovaném sledování slidů s fotografiemi, převážně dobovými. Můj notebook měl ohromné štěstí, že jsem neměla sebemenší náladu na jeho vyndání z batohu a brouzdání po síti, jelikož v onom zápalu nadšení bych si do něj nejspíš uslintla.
Ach, ta zlatá nostalgie!