čtvrtek 12. února 2009

Za životem, za kulturou, za peřinami

Zdá se to býti až téměř neskutečné, kolik věcí se v životě člověka změní po přesídlení z bytu rodinného na podnájem s přáteli kamarády známými potkanem, přítelem, kamarádem a kamarádovou kamarádkou.
Nemám tím však nyní na mysli samozřejmosti jak to, že jídlo se neuvaří, prádlo se nevypere, nádobí se neumeje či neskutečný bordel tvůrčí chaos v pokoji se neuklidí. To je životní fakt. Fakt, jež mi nadevše vyhovuje. Konečně mi nikdo nestrká nos do ničeho, co mu neříká pane, nepere čisté oblečení a špinavé neskládá zpět do skříně, aktivně nekonzumuje mnou zakoupené jídlo a další a další podobně milé situace, díky kterým člověk stojí jednou nohou v bláznci a druhou v kriminále kvůli plánování dokonalé vraždy. Některým zhýčkanům může mamahotel chybět, ale to jest čistě jejich problém.

Od té doby, co se vyskytuji zde (Dále od jistých nepříznivých vlivů), jsem se téměř nezastavila a s tímto tempem velice spokojená. Úklid, nákupy, praní, čištění klece nebo třeba řešení voňavých problémů ála plný koš a popelnice neznámo kde, či ucpané wc. Toť minimum. (Vaření nebylo zapomenuto. Bylo vynecháno záměrně. Jediné, co jsem prozatím měla tu čest vařit, byla káva, čaj a jedno ohřáté maso.)

Pobíhání, papírování, obvolávání a zajišťování běžných byrokretenickýchatických všedností rovněž zabírá fůru času. Světe, div se, kolik podivností je třeba udělat!

Učení mi již nečiní takové problémy. Najednou necítím jakýs takýs podivný odpor, ale dokonce i jistou interesi.

Více lidí, více kultury, více všeho. Najendou je osoba mezi lidmi. V prostředí, které ho neustále nutí nezastavovat se a zůstat v pohybu. Ustrnout znamená duševně zamrznout. Nežít. Kolikrát od doby, kdy jsem zde, jsem si jen tak zašla na svačinu do kavárny, na jídlo do restaurace a kolikrát by mě něco takového napadlo doma?

Včera jsme dokonce byly s B. v kině. A už mám v plánu shlédnout další film, tentokráte v multiplexu.

Fanfára na konec. Bod nejdůležitější. V kolik jsem se pravidelně doma ráno budila? Mezi třetí, čtvrtou, nejpozději pátou? Najednou displej mobilu při probouzení ukazuje čas cca o tři hodiny pozdější. Nádherný pocit. Opravdu nevyslovitelně nádherný.

Žádné komentáře:

Okomentovat

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: