Denní heslo č. XI

"Zakoupíte-li si do zásoby svazek padesáti kůží s původním záměrem zavěšení přívěsků na krk, můžete jej později prakticky využít i jako stoocasou kočku."

Denní heslo č. X

"Půjdete-li do knihovny s kamarádem v uniformě, nebude mít najednou nikdo tisíce zbytečných řečí na téma povinného zanechání kabátů a tašek v šatně."

Jarní únava v praxi

Počátek letošního roku mi poskytl názornou ukázku domino efektu. Poté, co situace dodominovala, dostaly věci další rychlý spád. Všechno souvisí se vším.


Očkování proti klíšťové encefalitidě. Oslabená imunita. Chřipka. Oslabený celý organizmus. Pošimrání lehkými slunečními paprsky. Oteplení a následní ochlazení. Ledový vítr. Dvoutýdenní bolest hlavy. Bolest v krku. Kontrolka energie zoufale bliká červeně. Kafe. Neustávající únava. Kafe. Afty. Svaly bolí. Klouby ještě víc. Jarní únava. Kafe!


Ale alespoň začíná být krásně. Na počasí, jaké bylo dnes, jsem se těšila již od listopadu. Pocit štěstí. Úsměv. Teplo. Sluníčko. Venku i v duši. Zelenající se tráva. Sněženky. Kočičky. Bledule.

A nová klec pro potkáně.

Kulturou nejen jogurtovou živ jest člověk

Mám za sebou dny protkané mnoha kulturně laděnými akcemi. U míry kultury však byly naměřeny silně proměnlivé hodnoty. Některé z nich byly kulturní natolik, asi jako je Tesco jogurt jogurtem. Společný sdílí pouze název a kolem pravé podstaty se ani na šalinu neproběhlo.

Před mnoha a mnoha lety prohlásil pan Delaroche, že malířství je mrtvo. Po nedávné výstavě jsme se však s valným počtem lidí shodli, že nejen malířství. Expozice složená z pár ušmudlaných molitanů a rozmazaných fotek? Skvostné. Takovýto umělecký projev zvládne každý talentovaný jedinec poté, co při oslavě v podroušeném stavu párkrát cvakne spouští a po návratu z restauračního zařízení na lože ulehne obutý.

Raději se ani nezamýšlím nad tím, jak asi mohla vypadat ta výstava, na kterou jsme preventivně nešli, jelikož i pan magistr prohlásil, že: "To byla už opravdu strašná sračka."

Večerní chvilka poezie

Básně smutné, básně veselé... Básně optimistické, básně plozené v tenatech nicoty... Básně psané s radostí a láskou v srdci, básně vznikající z bezradnosti a kořeněné slzami... Básně plné napjatého očekávání, básně překypující bezradností a životním ustrnutím mezi ničím a ničím... Básně u srdce bolavé, básně ajatinem desinfikované... Básně úsměvotvorné, básně slzní kanálky plnící...

...ale vždy zachycující a vystihující život.


Včera jsem se účastnila autorského čtení. Jestli někdo z mnou známých lidí zná psát, pak je to H. Životní mezníky zachycené tak bravurně, že jsem chvílemi potlačovala smích, chvílemi až polykala vlastní slzy.
Navíc jí to velmi slušelo. Vypadala spokojeně a vyrovnaně.
Večer se podařil. H., děkuji ti za něj. Neutop někde omylem inspiraci ve formalínu, fyziologickém roztoku (Či jiné lihové tekutině, kdesi v baru čekající). Jen tak dál!