Blízká setkání plynárenského druhu

Bylo, nebylo.

Za devatero skládkami a devatero vytunelovanými podniky, město veleslavné rozprostírá se. V něm žije a svá dobrodružství prožívá urozená princezna. Éterické stvoření, jež mají asi plynárny nadmíru rády.
Než odstěhovala se z jednoho skvostného hradu do druhého, praskly plynonosné trubky a bylo na čase, povolat švarné mládence z plyncechu a učiniti opravu. Týden bez plynu. Týden bez teplého do huby teplé krmě.
Sotva v novém letohrádku počala se zabydlovati, došlo k opětovnému *PUK* a další žluté trubky šly do háje do věčných lovišť odebéraly se.

Inu, dosti zbytečných keců, nicméně pánové z plynáren mají zaměstnání, při nemž se čas od času musí náležitě pobavit.
Kupříkladu nedávno. Zrovinka tehdy, když šli napravovat výše zmíněné škody. Halí belí, princezna v zelí. Sní si zrovna své surrealistické sny v tu nekřesťanskou hodinu (Nelidských osm ráno), když tu náhle crrr a buch, buch, klik cvakla, dvéře letí, plynaři vchází do dveří.

Situace, kdy lepá urozená děva instinktivně skáče z postele, na sobě pomuchlané triko s neodolatelným übersexy nápisem Býval jsem agentem STB a k tomu všemu snažící se přimět své stále spící oči k zaostření.
Všude kolem pořádek asi takový, jako když student přijde v noci z náročné, samozřejmě studijní akce a již nemá síly ani morál po sobě zhola nic urovnávat. První ranní šok překonán.
Další přichází vzápětí. Švarný jinoch během rázné chůze k wafakám zakopává o sbírku mnoha a mnoha prázdných lahví, jež se pod stolem a vedle gauče stihly za těch pár měsíců nashromáždit a dosud se je nikdo neobtěžoval vrátit zpět do jednoty zuprmárketu. Asi se přemnožily. Samy. Svině. To by nikdo přeci vypít nemohl.

"Ouuu... Jejda... Pardon... Co jste slavili? Velikonoce?"
"No... To se tu tak nějak... Nasbíralo..."

Co k tomu dále říci? Snad jen toliko, že veškeré postavy jsou smyšlené a že jakákoliv podobnost s realitou čistě náhodná jest. A také bych dodala to, že nikoho z těchto plynárenských zaměstnanců snad zase dlouho nepotkám.