úterý 21. dubna 2009

Děkuji

Nevím, jak bych to měla přesně vyjádřit, přesně vyslovit či napsat, aby to obsáhlo alespoň polovinu toho, co mám na srdci a co bych tak ráda sdělila. Skutečnost, na niž jsou všechna slova krátká. Ač se snažím sebevíc, vystihnout pravou podstatu sdělení mi jaksi nelze.

J., jsem opravdu neskutečně ráda a všem životním okolnostem vděčná, že jsem na své cestě potkala zrovna Tebe. Tebe, jež dokáže moje abstraktní myšlenky zkonkrétnit ve slova, tebe, jež mi poradí tam, kam mé úvahy nedosáhnou, tebe... TEBE.


3 komentáře:

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: