Po dlouhé době jsem se z ničeho nic pustila do překladů a čekalo na mě tak nepříjemné rozčarování. Pocit, jako když si člověk vlastní rukou nečekaně ohmatá něco, co si nepřipouštěl. Ve své spokojenosti z momentálního okamžiku se od své budoucnosti odvrátil zády a dělal, jako by nic.
Proč?
Překlad mi nejde už zdaleka tak automaticky jako dříve. První kudla mezi žebra. Místy mi dělá opravdu znatelné problémy. Pár pasáží nezvládám vůbec. Druhá kudla mezi žebra. Procitnutí. Na svojí náročné cestě kupředu jsem se pohodlně usadila do trávy a spokojeně si chrochtám na jednom místě, i když vím, jaká dálka mě ještě čeká. Třetí kudla mezi žebra.
Kdepak. Dám se do toho a
pokusím se vytrvat vytrvám. Jeden plán se už rýsuje. V zimě bych již měla vědět, jak se věci budou mít. Případně dojde na plán B.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: