V září mi vyprší platnost občanského průkazu. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého. To se stává i v lepších rodinách. Jenže ejhle, nedávno se k mým uším doneslo, že do zahraničí mě nemusí pustit, pokud bude mít moje občanka tři měsíce do propadnutí.
Fajn. Ještě že jsem tento zákeřný fakt zjistila relativně brzy. Blíží se léto a nikdo neví, kam mě pneumatiky autobusů zanesou. Půjdeme si tedy nechat udělat novou. Ale co to? Slečna za přepážkou byla sice velice milá, leč co je mi to platné, když po mě za vystavení dokladu chtěla 100 korun? Prosím?!
Ze všech těch nově nabytých informací jsem si málem sedla na zadek na onu vycíděnou podlahu magistrátu. Takže pěkně popořadě:
- Skutečnost, že vám prochází doklad totožnosti, vám v této zemi nikdo předem neoznámí
- Skutečnost, že vás nemusí pustit do zahraničí, pokud vám do tří měsíců doklad propadá, vám mohou oznámit až pánové v uniformách v okamžiku, kdy stojíte na hranicích a máte rezervovaný hotel mimo republiku
- Pokud si necháváte vystavit nový občanský průkaz dříve, než dva měsíce před propadnutím stávajícího, platíte sto korun českých
- Na vystavení nového průkazu čekáte měsíc
V zahraničí je zcela běžné, že jsou obyvatelé předem písemně informování o brzkém vypršení platnosti dokladů, či že se mají dostavit na očkování nebo kamkoliv jinam. U nás nikoliv. U nás aby si člověk hlídal všechno sám a pokud náhodou nějakou drobnost přehlédne, bude potrestán.
Příště se raději vydám na Cejl, nechám ji zmizet a nebudu platit ani bžum. Jak by řekl klasik: "Velebnosti, jdu blejt."
Státní byrokracie má rozhodně co zlepšovat, aby se zvýšila kvalita života občanů.
OdpovědětVymazat