Potěšení

Nepříjemný pocit na kyslíkonosných trubkách se postupně rozšířil nejen na zbylou dýchací soustavu, ale i do krku a následně za pomoci vlezlé bolesti pomalu paralyzoval celé tělo. A jelikož naše spolubydlící u sebe přechodně z dobé vůle ubytovala paní Angínu, asi začínám tušit, odkud vítr vane. (Ještě nechrochtám, takže chřipka to nebude)
Dnes jsem se tedy z posledních sil vsoukala do jakýchsi svršků, co ležely nejblíže mé nemocí znavené ruce, a poháněna neodbytnou myšlenkou na to, že pokud si dnes nenakoupím, budu zítra zkrátka hlady, se vydala do deBilly za účelem vyměnit pár barevných papírků na poživatiny.

Ejhle, co by se jeden nenadál! Jako stařenka nad hrobem jsem se sešourala ze schodů a vyplazila se ven, do sluncem zalité a lidmi přímo přelité ulice. A tam, mezi korzujícími davy, spočinuly mé zraky na něm. Jakýsi (Mně bohužel neznámý) mladý muž. Jeden z oněch ztělesněných ideálů.
Jen co jsem svou úžasem odpadlou sanici zvedla ze země a jazyk zase narolovala zpátky tam, kam patří, přistihla jsem sama sebe, že se najednou pohybuji prostorem jako ladná éterická víla a ne jako rozpadající se umrlec, který má navíc místo mandlí dva pulzující tenisáky. Bioparox asi poletí do koše. Místo toho si naordinuji 4x denně něco takového.