Relax

Poslední uplynulý pátek platil za téměř dokonalý květnový den. Více takových do reperoáru a musela bych si do uší obstarat dobře padnoucí Kotex, jelikož by mi z nich přímo tryskalo štěstí. Na první pohled se možná nedělo nic převratného a světoborného, žádné výhry v jackpotu Sportky, ani jmenování císařem říše celosvětové se nekonalo, ale krásné počasí, sluncem zalitá krajina, pohoda, přátelé, kamarádi, známí i neznámí kolikrát vydají za mnohem víc. Štěstí si prostě za prachy nekoupíme.

Transport štěněte autem a následná procházka po březích přehrady. D. za volantem, juchající štěně téměř přiškrcené mnou, já, snažící se zabránit štěněti v sebekatapultaci dopředu na palubní desku, téměř přiškrcená pásem. Následné procházení v přírodě a doznání, že mé poskákané, ocintané a maličkými tlapkami potetované kalhoty se již jistě těší do pračky ještě více, než-li moje vyprahlé (A pobolívající) hrdlo na vychlazený hrnek.

Navečer sebeočištění a sebeoprášení a následný rychlý přesun na jedno pšeničné. Tentokráte opravdu jen na jedno, neboť na zahrádce začalo po proběhnuvší bouři docela nepříjemně přituhovat. Jelikož jsem i bez tohoto prochladnutí měla už pár dní v dýchacích cestách pocit, že na mě jdou přinejmenším souchotiny, doznaly jsme s H., že je nejvyšší čas na odevzdání oběživa panu kasírujícímu a hledání jiného stínu pípy.
Ten se neobešel bez nepříjemností, jelikož najít v páteční podvečer volný lokál, je téměř nadlidský výkon. Navíc... Najít v páteční podvečer volný vhodný lokál je pak osmý div světa a najít v páteční podvečer volný vhodný lokál s nabídkou dobrého piva dokonce prakticky nemožné. Štěstí v podobě známé z univerzitiního diskuzního fóra se na nás však zcela náhodně usmálo od posledního zpola obsazeného stolečku v naší oblíbené kavárničce. Třikrát sláva!
Společnost se ukázala jako nadmíru příjemná (V podobě této známé) a nadmíru sympatická (V podobě jejího spolupracovníka). Čas uplynul rychleji, než voda v pražském metru před sedmi lety. Nejvhodnější chvíle na zaplacení a odchod směrem k plánovaným ohňostrojům nám již jaksi ujela v Pendolinu.
Ani už nevím, jak se to v tom shonu všechno semlelo, ale úprk z kavárny, kdy mě za ruku s veselým smíchem, povykováním a nadšeným těšením na vybuchující rachejtle, táhl jakýsi neznámý mládenec, se zapomenout opravdu nedá. Po nekonečném kličkování mezi hustými davy se nám otevřelo volné nebe a my si tak mohli konečně vychutnat cíl naší dnešní stezky, cíl, na nějž jsme pro samou zábavu a zlatavý mok málem zapomněli.

Jo, spontánní akce jsou výborné ty nejlepší. Doufám, že si při nejbližší volné příležitosti střihnem repete. Už se předem těším jako malé děcko na houbové Hami a následné růžové slony.