Písničky IX

Somebody told me - Killers

Ha, ha, dnes v tom rádiu věru hrají jednu lepší písničku za druhou.

"Somebody told me
You had a boyfriend
Who looks like a girlfriend"

A kdyby jen jednou!

Písničky VIII

Why does my heart feel so bad - Moby

Krásná písnička. Hodně krásná. O poznání méně krásnější je skutečnost, že mi v tuto chvíli tak moc mluví z duše. Doslova a do písmene...

"Why does my heart
Feel so bad?
Why does my soul
Feel so bad?

These open doors..."

Denní heslo č. XIII

H. : "Co že je vlastně přesně to zasnoubení? Inu, právnicky vzato je to smlouva o smlouvě budoucí."

Zpestření všedního dne

Tak jak je každoročně zvykem, zavítalo do našich končin léto. Lidé rozbíjejí kasičky nebo vybírají ze švýcarských kont pečlivě nakradené vydělané peníze a stádovitě a stereotypně táhnou na jih. Kamarád však vycestoval na sever. Po delší době slovo dalo slovo a denně spolu po síti komunikujeme. S pobaveným úsměvem kvituji, že styl jeho humoru se takřka nezměnil a až nostalgicky začínám vzpomínat na gymnazijí léta.
Jen by se hodilo říci jedno: "Ministerstvo zahraničí varuje: Norsko způsobuje harašení!"

"...Právě svačím, chystám se do obchodu a psychicky se připravuju na náročný zítřek."
"Plánuješ snad celou noc souložit?"
"Sama se sebou? Budiž, necháme se překvapit."
"Tak v tom případě jdeš zítra někoho ulovit?"
"Ale jo, jdu lovit pivo na svatbu a doufat, že omylem neulovím i kocovinu."
"Ale osouložit ženicha na svatbě je docela zajímavý nápad..."
"Jistě by vedlo k všeobecné radosti všech zúčastněných, kdybych osouložila přítelova otce..."

Člověk se zájmem sleduje debatu a nestačí se divit tomu, že od doby, co mu bylo sladkých a potrhlých sedmnáct, opravdu uplynulo tolik vody.

Citáty III

"Jen hlupák se učí z vlastních chyb. Moudrý se dokáže poučit z těch cizích."

Tak, tak. Tímhle se ve většině případů řídím už odmalička. A to se to pak chrochtá blahem.

Vstupenky

Minulý týden se k ným uším donesly veledůležíté zprávy. Vrabci na střeše si jednoho krásného dne štěbetali o tom, že již brzy budou k dostání lístky na koncert. A jelikož na něm zkrátka nesmím chybět, vyhlásila jsem stav nejvyšší pohotovosti. Což se mi ostatně rozhodně vyplatilo.
Když jsem ty samé pořizovala naposledy, měla jsem to štěstí a druhý den od zahájení prodeje pořídila jedny z posledních vstupenek pod pódium. Tentokrát to všechno však nabralo nečekaný spád. V předvečer dne Dé jsem poprosila mamá, zda by mi ráno, až bude cestou do práce kupovat denní čtivo, nepořídila i tiket, přičemž jsem ji podarovala i penězi v odpovídající sumě. Posléze se ukázalo, jak moudrý tah jsem tímto učinila.

• Lístky k pódiu zmizely ještě toho dne kolem desáté hodiny dopolední
  
• Lístky na stání zmizely během dopoledne druhý den
  
• Lístků na sezení v různých kategoriích haly bylo již třetí den volných jen pár set

Z celkových údajných 18 000 míst.

Dech mi vyrazla informace od K., jež si podle vzorů banánůchtivých soudružek v onen důležitý den raději přivstala a šupajdila vstříc lupenům na pátou hodinu ranní. Paní prodavačka za terminálem prý mezi řečí prohodila: "Jó, sem lidi začali chodit už v jednu hodinu ráno a od té doby se dveře netrhnou."
Člověk aby se pomalu cítil, jako by sháněl vstup na AC/DC nebo Beatles.

Download

Internet je, věru, mocná věc. Po nějakých těch hodně -nácti letech, kdy jsem to viděla v televizi naposledy, se mi dnes čirou náhodou naskytla výborná příležitost. Možnost stáhnout si ze sítě svůj tehdy oblíbený díl Večerníčku Káťa a Škubánek, jež se mi (Snad jako jediný) vryl živě do paměti a přetrval tam v jakési míře dosud.
Jsem opravdu neskutečně zvědavá, jestli se mi nyní bude líbit alespoň z poloviny tolik, jako kdysi.


EDIT: Shrnutí situace po zhlédnutí prvních pár minut: V tomto díle Káti a Škubánka je na první pohled patrný jeden obojek, jeden superodolný trezor, jedny policejní pouta a několik klíčů. Mám pokračovat ve sledování monitoru a zdržet se veškerých dalších *ehm-ehm* *kašly-kašly* komentářů? Asi ano, řekla bych.

Tempus fugit

Rychle, nezadržitelně a stále kupředu. Občas si jeho rychlost ani neuvědomíme, občas ozdravuje a hojí obdržené rány a občas ta nevybíravá spěšnost vhání do očí slzy. Tu a tam nám paradoxně připadá, že se vleče jako oslizlý šnek, kdežto jindy by hravě trumfnul i nejgepardovitějšího geparda. A včera byl zrovna jeden z těch dnů, kdy jsem nad jeho tempem přemítala opravdu hodně.

Včera uplynuly dva roky. Dva roky ode dne, kdy jedna náhoda rozpoutala hotovou lavinu a kompletně a od základů mi změnila život. V dobrém. Už jen vzpomínka na tu konkrétní chvíli a na všechno to, co zapříčinila v dalekosáhlém měřítku, mi dokáže na rtech vyčarovat upřímný a šťastný úsměv. Včerejškem startovalo nejlepší (A zároveň na jednu stranu i nejbolestnější) léto v mém dosavadním životě.

"Ahoj Becky, nezajdeme na víno do P.?"

Běžná otázka mých přátel. Stejná jako kdykoliv předtím a kdykoliv potom. Stejná a přesto rapidně jiná. Všechny kladné důsledky této konkrétní si v sobě stále nesu a ještě dlouho tomu tak zůstane.
Párkrát za život potkáte osobu, jež vám do něj vstoupí zásadním způsobem. Ve výsledku je jedno, jestli daný člověk půjde dál životem s vámi nebo zda vám jen něco předá a poté se vydáte každý svou vlastní cestou. Toho dne jsem potkala svého člověka č. 4. (A díky němu po několika měsících dokonce i člověka č. 5)

Oh it's such a perfect day,
I'm glad I spent it with you.

Just a perfect day,
You made me forget myself.
I thought I was someone else,
Someone good.

Dnes je tomu dva roky, kdy se můj návrat domů nečekaně a neobvyle protáhl až na šestou hodinu ranní. Polovinu raně letní (Ano, opravdu mám nyní na mysli raně a ne ranně) vlahé noci jsme se procházeli městem a zbytek proklábosili v parku. Rozednívání, padání rosy. A amor magor. Vědomí, že od této chvíle se bude všechno ubírat úplně jiným směrem, než doposud.


Jo, jsem šťastný člověk. Když se na celý ten složitý propletenec dívám s oním dvouletým odstupem, vidím veškeré souvislosti a jsem za ně tak ráda, že se to snad ani slovy přesně popsat nedá. Za potoky slz, jež ono setkání na jedné straně zcela paradoxně způsobilo, mi to stálo.
Je pravda, že výsledek, k jakému v reálu nakonec po všech oplétačkách došlo, bych neočekávala ani ve svém nejbizarnějším snu. A o to lepším překvapením mi byl.

Velšská triáda

"Jsou tři věci, které podporují dobrou náladu: Sebeúcta, milostný vztah a pití."

Darwin by měl radost

Já: "Uf, už jsem se bála, že toho holuba přejedem."
T. : "A i kdyby, byl by to přirozený výběr."