Tempus fugit

Rychle, nezadržitelně a stále kupředu. Občas si jeho rychlost ani neuvědomíme, občas ozdravuje a hojí obdržené rány a občas ta nevybíravá spěšnost vhání do očí slzy. Tu a tam nám paradoxně připadá, že se vleče jako oslizlý šnek, kdežto jindy by hravě trumfnul i nejgepardovitějšího geparda. A včera byl zrovna jeden z těch dnů, kdy jsem nad jeho tempem přemítala opravdu hodně.

Včera uplynuly dva roky. Dva roky ode dne, kdy jedna náhoda rozpoutala hotovou lavinu a kompletně a od základů mi změnila život. V dobrém. Už jen vzpomínka na tu konkrétní chvíli a na všechno to, co zapříčinila v dalekosáhlém měřítku, mi dokáže na rtech vyčarovat upřímný a šťastný úsměv. Včerejškem startovalo nejlepší (A zároveň na jednu stranu i nejbolestnější) léto v mém dosavadním životě.

"Ahoj Becky, nezajdeme na víno do P.?"

Běžná otázka mých přátel. Stejná jako kdykoliv předtím a kdykoliv potom. Stejná a přesto rapidně jiná. Všechny kladné důsledky této konkrétní si v sobě stále nesu a ještě dlouho tomu tak zůstane.
Párkrát za život potkáte osobu, jež vám do něj vstoupí zásadním způsobem. Ve výsledku je jedno, jestli daný člověk půjde dál životem s vámi nebo zda vám jen něco předá a poté se vydáte každý svou vlastní cestou. Toho dne jsem potkala svého člověka č. 4. (A díky němu po několika měsících dokonce i člověka č. 5)

Oh it's such a perfect day,
I'm glad I spent it with you.

Just a perfect day,
You made me forget myself.
I thought I was someone else,
Someone good.

Dnes je tomu dva roky, kdy se můj návrat domů nečekaně a neobvyle protáhl až na šestou hodinu ranní. Polovinu raně letní (Ano, opravdu mám nyní na mysli raně a ne ranně) vlahé noci jsme se procházeli městem a zbytek proklábosili v parku. Rozednívání, padání rosy. A amor magor. Vědomí, že od této chvíle se bude všechno ubírat úplně jiným směrem, než doposud.


Jo, jsem šťastný člověk. Když se na celý ten složitý propletenec dívám s oním dvouletým odstupem, vidím veškeré souvislosti a jsem za ně tak ráda, že se to snad ani slovy přesně popsat nedá. Za potoky slz, jež ono setkání na jedné straně zcela paradoxně způsobilo, mi to stálo.
Je pravda, že výsledek, k jakému v reálu nakonec po všech oplétačkách došlo, bych neočekávala ani ve svém nejbizarnějším snu. A o to lepším překvapením mi byl.