(Článek rozepsán minulý týden před odjezdem na další festival a dokončen v průběhu týdne tohoto)
Proč se historie tak často opakuje? Proč ty tendence?
V pondělí jsem se po čtyřech doslova a do písmene dokonalých dnech navrátila z festivalu do rutiny všedního dne. Skutečnost, že jsem se ještě stále nestihla aklimatizovat, teď přeskočíme. Jedna věc mě totiž nepřestává udivovat. Jak je možné, že je letošní léto nachlup stejné, jako to předloňské?
Ten stejný měsíc v roce... Ta stejná doba... Ta stejná letní vůně... To stejné, až téměř pubertální těšení na tu stejnou skupinu... Ty samé písničky, které se jako stín plížily kolem veškerého dění... Ty samé pocity... Ta samá horská dráha emocí... Ty samé situace... Akorát rozdíl dvou let.
Ano, letí to rychleji, než Konkord na své poslední cestě. Uplynulá doba sice zapříčinila pár zásadních rozdílů, ale tyto rozdíly jsou přitom paradoxně opět totožné. Zase se děje to samé. Tady. Přímo u mě. Ve mně. V mém srdci. Proč?
Prozatím mě k tomu napadá řešení jen jediné. Předloni jsem učinila jedno špatné rozhodnutí. Možná mě nyní život záměrně háže do totožných poměrů záměrně. Možná je nyní jen na mně, abych se konečně rozhodla správně. Možná dostávám druhou šanci...
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: