Poprvé

Milé Bravíčko... Stalo se to včera v noci... Na opuštěné polní cestě kdesi za městem... S přítelem v autě... Poprvé! Poprvé jsem řídila auto!!!

Většině lidí se to nemusí zdát jako nic převratného. Spíše by tuto činnost přirovnali k tak automatické banalitě, jakou je čištění zubů, zamykání dveří při odchodu z domu nebo třeba ranní erekce.
Ráda bych ale připomněla fakt, že u nás v rodině se osobní automobil nikdy nevyskytoval, nikdy jsem i přes svůj věk nenavštěvovala autoškolu a nikdy mě nikdo z přátel nenechal zasednout za volant jeho vymodleného a vymydleného drahouška na čtyřech kolech. (Asi mě znají opravdu lépe, než bych se mohla domnívat)
Moje veškeré motoristické zalosti končily u toho, že volantem se točí, že vlevo je spojka, uprostřed brzda a vpravo plyn. Das war alles. Přítomnost například takové řadicí páky jsem registrovala jen díky tomu, že mi v lebce vypučely dvě bulvy.
A včera jsem i přesto poprvé v životě otáčela klíčkem v zapalování, třímala v rukou volant, bojovala s nohama na páčkách tam dole (V ponožkách to jde nejlépe, doporučují včechny mé schizofrenní části ze všech), řadila, zapínala a vypínala světla a opravdu jezdila.
Mám radost jako malá holka. Neskutečnou radost! Kam se hrabe nějaké první pivo (Byl to hnus... Co očekáváte od Sralobrna?), první sex (No tak fajn, mám to za sebou. A? Nějaká změna? E? Ne.), první bláznivé zamilování (Kruci... Které z toho výčtu bylo první?) nebo první pětka (No copak za to můžu? Teď už tu pitomou Dyji na mapě najdu i poslepu).

A ještě více mě potěšilo dodatečné konstatování, že i přes mé předchozí nulové znalosti mi to šlo nečekaně úspěšně.
(Až na mé důvěrné seznámení s lánem pšenice, leč to samo sebou rovněž nebyla moje vina. Zajisté. Noc je plná podivných stínů, kterých se leckterá začátečnice může vyděsit... A navíc mi tou počáteční hrůzou pekelně vyschlo v krku a mé chuťové pohárky tak tiše řvaly po nějakém tom řádně vychlazeném pšeničném moku s hustou pěnou.
Dobrá, nyní upřímně: Jeden stín v polích mě vyvedl z míry ještě více, než celá ta plechová hrouda šrotu, v níž jsem seděla a navíc ji měla i ovládat. Následovalo převelice duchaplné točení volantem a následné topení v klasech)

Nicméně... Je mi krásně. Přenádherně. Upustím kohoutek od nádrže s nápisem "Euforie" a půjdu se uložit do peřin. Pokud mi vůbec pan Adrenalin dovolí usnout. Halí belí, Škodovky v obilí.