Dorazila jsem, proběhlo přivítání, něco malého bylo smlsnuto, vedly se tradiční rozhovory, vtipkování, řešení novinek, jež se během poslední doby udály u nás obou a tak dále a tak dále.
Diskuze se s odstupem času stočila i na přátele, kamarády a známé. Referování a povídání na témata s kým, kde, co, kdo, jak, proč, kdo má novou práci, kdo byl přijat na univerzitu, kdo se má skvěle, kdo má nového partnera, kde se s ním setkal, kdo se s kým rozešel, kdo a kam se hodlá stěhovat, jaké má kdo ještě plány na tuto sezónu, aneb pavlač hadr.
To vše se zdálo malým a běžným rozhovorem býti, dokud se mi nepodařil přeřek tak výstavní, že jsem si z něj odnesla vcelku dlouhodobě přetrvávající křeče v břiše způsobené smíchem. O nic moc nešlo. Chtěla jsem jen a pouze říci, že se jeden kamarád umí tak pěkně chovat...
A místo toho ze mě vypadlo:
"...No a když on tak pěkně chutná..."
Vskutku... Nemám slov. Může být někdo natolik laskav a sdělit mi, co se mi tou dobou, proboha, honilo hlavou?
a co na to maminka? ;)
OdpovědětVymazat*Ironicky-podezíravě-pobavený pohled*
OdpovědětVymazat"Jo tak chutná... Aha."
Bavily jsme se obě docela královsky, hele. Když už občas přeblept, tak pořádnej :)
Báj d vej, Sárinko, pak ti k tomu sdělím ještě její dodatek, který v tuto chvíli zatím nesplnil promlčecí lhůtu, tudíž ho sem nyní psát nebudu :))
OdpovědětVymazatfajn becky, sdelis mi ho jindy a nejlip osobne a nad pivkem ;)
OdpovědětVymazat