Nonsens

Dnes mám nějakou psavou. Plodnou. Kecavou. Pobavenou. Sdílející. Výřečnou. Bla, bla, bla a tak náladu.

Na základě jednoho včerejšího telefonátu a proběhnuvších domluv mi dnes zrána dodatečně došla další nesmírně vtipná absurdnost celého letošního léta. Jakýmsi podivným způsobem totiž tento rok během sezóny neustále dochází k věcem, které by zúčastněné lidi původně nenapadly ani v těch nejbláznivějších snech. Co ve snech! Ani v těch snech! Nemožné se stává skutečností. A maestro Život se kdesi za bukem směje, až se za břicho popadá. A narovinu, já taky. Tomu se zkrátka nedá nesmát.

Začátek. První situace, kterouž kdyby mi kdokoliv předpověděl někdy v druhém ročníku gymnázia, dostalo by se mu místo odpovědi upřímného smíchu.
Však hle! Kterak došlo k prvotní absurdnosti. Vyjela jsem za prací s jednou kamarádkou, co na gymáziu chodila o ročník výše. Jenže pozor, kdo by byl před x lety tušil, že budu zrovna já za á vydělávat peníze na festivalu s taneční hudbou, za bé zrovna s ní, která se odjakživa ladila spíše do alternativna a za cé, která chodila s mou tajnou, téměř tříletou platonickou láskou. Ehm.

Jedeme dále. Dostáváme se k situaci, kterou tu rozebírat nehodlám, nicméně bych k ní řekla jen toliko: Kterak se z honosného a velkolepého zámku mohou téměř ze dne na den stát ruiny. Ruiny, nad nimiž stojí dva lidé a sami netuší, jestli má cenu spojit síly k opětovnému vybudování honosného sídla, možná ještě lepšího, silnějšího a stabilnějšího než předtím, nebo nemá.

Za další... Za další je třeba pro úvod osvětlit situaci.
Dva roky zpět jsem se zaregistrovala na jedno nejmenované diskuzní fórum. Na něm jsme se během relativně krátké doby výborně sčichli s partou pár lidí. S naší slavnou X-elitou. Výborně jsme si spolu rozuměli per-wifi, respektive per-kabel, smáli se svým nápadům a výrokům a celé ty dva roky sdíleli svá přání, obavy, radosti i starosti, ale byli tak nějak smířeni s tím, že se asi v reálu nepotkáme. Ejhle.
Nikdo ze zúčastněných by netušil, co se všechno může přihodit.
Nikdo ze zúčastněných by netušil, že H. nakonec pojede studovat do města, kde přebývám já.
Nikdo ze zúčastněných by netušil, že se H. bude dokonce domlouvat na společném spolubydlení s člověkem, se kterým jsem já strávila téměř dva roky.
Nikdo ze zúčastněných by netušil, že se za H. vydám jen tak na na otočku výlet na popivenou a pokecanou.
Nikdo ze zúčastněných by netušil, že mi O. zařídí víkendový výlet do Švédska.
Nikdo ze zúčastněných by netušil, že se budu ptát na relativně důležité rady do života zrovna naší mladičké B.
Nikdo ze zúčastněných by netušil fůru dalších věcí, jež se odehrály.

A já tu teď sedím, pobaveně se usmívám nad tím vším a říkám si, jestli se všechen ten propletený nonsens konečně blíží do zdárného konce, aby mohl zase začít normální, běžný a obyčejně stereotipní život, nebo jestli se na nás všechny chystá ještě nějaká další povedená kulišárna.