Stručné shrnutí dní skvostně skvostných I.

Usrkávání ranní kávy a mžourání do slunečních paprsků. Pohled z okna na nový, strohý až bednoidní dům, v jehož oknech odráží se budova secesní. Lidé na ulici proudící a ševelící. Vstup do dalšího horkého letního dne.
A během toho všeho přelétla mi přes nos myšlenka, že onen senzačně prožitý minulý týden by se měl alespoň ve zkratce shrnout. Dny jako tyto totiž bez jakékoliv nadsázky patřily mezi ty nejlepší nejen v této sezóně, nýbrž v celém životě.

Úterý 11. 8. 2009

Pohled z okna. Déšť, sychravo, zima. Listopad hadr. K tomu všemu nervozita, jakobych jela na první rande. Zoufalá únava. Nevyspalost po žalostných třech hodinách spánku.
Na své cesty jsem si vybrala vskutku úchvatné počasí mezi všemi těmi slunečnými dny, blesklo mi hlavou. Měla jsem však štěstí, že se mračna valila jen přes celou Moravu a Slezsko, zatímco v Čechách velice příjemně slunilo.
Od této chvíle na mě však ona muška jenom zlatá usedla a po celou dobu mého roadtripu pevně setrvala.

Cestou do Prahy dospávání. Metropole se na obzor vyšvihla cobydup. Před Florencí již nedočkavě postával H. se svou sestrou B., kteří se mě hnedle nadšeně ujali. Svačina, procházka ulicemi, neustávající smích, vyprávění zážitků z prázdnin, nákup trička s Krtečkem, jelikož se v H. nějakým zkratem synapsí opět probudilo dítě, B. ukázkové pády ze schodů v Tescu na Národní třídě

("Au... Mě z těch pádů ještě pořád bolí zadek... A navíc mě to začíná bolet už i vepředu... Tak nějak... Píchat..."),

Masarykovo nádraží a jízda City elefantem do Velvar.

("To je skvělý, že nám sem místo těch rozpadlých a rozvrzaných dobytčáků konečně dali úplně nový vlaky."
"No, ne že bych vám chtěla kazit radost, ale přesně tyto jezdily v Německu už před x rokama, takže bych to viděla na značně vysloužilý dáreček pro nadšené Čecháčky."
"... Kruci.")

Na vesnici Ve Velvarech jsme společně strávili vskutku hyperbolicky výborný den. Procházka kolem koupaliště, pivko v místní hospodě

("Ty ceny!!!"
"No jo, já vím... Tady to mají o něco dražší než vedle..."
"Dražší?! Vždyť všechno stojí tak o deset korun míň než u nás!"),

příjemný pokec jak s H., tak s jeho výbornou sestrou B., dívání na film v jejich útulném příbytku, v noci další kolektivní zábava na ztemnělém hřišti s houpačkou za asistence teplého lahvového piva. Padaly hvězdy. Tedy H. to tvrdil, ale nikdo z dalších účastníků mu nevěřil. Škoda. Mohli jsme si něco přát. A že bych minimálně jedním přáním skutečně disponovala.
Zima. Rozpuštění zábavy. Ulehnutí do teplých peřin. Dobrou noc.

Musím s potěšením konstatovat, že za posledních minimálně 5 - 10 let jsem se nezasmála tolik, co toho dne. Od neustávajících salv smíchu se mi oční linky roztekly až ke krku a v břiše se objevily solidní svalové křeče. Takový trénink je stokrát prospěšnější než sklapovačky.