čtvrtek 20. srpna 2009

Stručné shrnutí dní skvostně skvostných II.

Středa 12. 8. 2009



Probuzení do dalšího dne. Do dne, který byl ještě náročnější, ale o to zážitkůplnější než ten předchozí. Sprcha přišla nesmírně vhod, stejně jako snídaně. Následovalo zabalení skvých skromných zásob, snaha o definitivní nakopnutí svého těla instatní dávkou energie v podobě každodenní dávky kofeinu a chystání se na kolektivní odliv do Prahy.
Na Masarykově nádraží nás po domluvě již očekávala M. i se svým přítelem, kterého se nám asi rozhodla předvést. Smůla. Byl tak vysoký, že jsem na něj při své výšce nížce ani nedoviděla.

Na večer jsme naplánovali takovou menší neoficiální sešlost naší X-elity. Přidat se k nám měli i A. s O., jenže teprve až jim hodlají skončit pracovní povinnosti. A jelikož do přílivu prvního z nich - A. - zbývalo stále habaděj volného času, rozhodli jsme se jej efektivně strávit v Café Rybka. Smích, vtipy, vyprávění zážitků životních, líčení úsměvných situací včerejších, důkladné předpíjení, hřebíčkové cigarety, zábava, knihy. Vzrůstající vnitřní neklid.

Až nadešel ten správný čas, byl zahájen pochod vstříc A. kamsi na stanici metra. Cesta byla úmorná a namáhavá. Vinu neneslo jen všudypřítomné nelidské vedro, ale hlavně naše plné močové měchýře. V takovémto počasí je prý totiž třeba dbát na pitný režim více než kdy jindy, tak jsme se toho zhostili přímo ukázkově. Jenže co čert nechtěl, míjela nás jedna souprava za druhou, my si s utrpením sukovali nohy na nástupišti a námi tolik očekávaný A. stále nikde.

(sms: "Kruci, A., pohni! Chce se nam ch*at!"
sms: "Mne taky! Bezte si to nekam odlozit, ja jsem teprve v Lahvi!"

"Cože to? Kdeže je?"
"No... Já su sice mimopražská, ale žekla bych, že je tím myšleno Ládví."
)


Došlo tak k nevyhnutelnému a my byli vlastními těly nakonec donuceni, čekat na něj u nejbližšího wc - u Proklatě drahých kuřat od Kentucky Fucked Chicken.
Epesní příchod, uvítání, vydání se dále naší smluvené srazové hospodě vstříc.

Jukebox, fotbálek, kulečník, pohodlný gauč k sezení, pivo, opět hřebíčkové cigarety, aneb plíce nekuřáka chrochtají blahem, další salvy smíchu, řádná porce skvělé nálady, pivo, otravné pochybné individuum s rovným kšiltem, jež s námi evidentně svádělo psychický souboj s názvem kdo s koho, aneb nakydat do toho jukeboxu do nejvíce hip hopových sraček a sledovat, co na to oni.

("Hele, A., jdeme na ten fotbálek a necháváme si u stolu věci. Byl bys tak hodný a občas se podíval, jestli to Crew pěkně sedí tam kde má a k našim naškám se nepřibližuje?"
"Jasný."

"Crew sedí."

"Crew stále sedí."

"Crew ještě stále sedí."

"Hm a pokud tam nechá zahrát ještě jediný hip hop, tak nebude sedět, nýbrž ležet v kaluži vlastní krve.")


Přiblížila se další hodina Há, aneb H. byl vyslán na zastávku pro O., kterýžto za námi po skončení pracovní doby dorazil až z Plzně.
Objímání, přivítání, pivo, kulečník. Okamžik na to následuje první smutná část večera, kdy se H. se sestrou museli chtě-nechtě rozloučit a vydat stíhat poslední vlak, jedoucí do Velvar. Objímání, srdceryvné loučení.
Pánové opět kulečník, já s M. gaučing, kriglistika a babské řeči.
Silnější část výpravy si dohrála s tágy a koulemi, rozhodla se přisednout k nám a svlažit svá hrdla. Pivo, hřebíčkové cigarety, doutník. Smích, smích, smích, smích. Vyprávění nových vtipných story ze životů našich i cizích. Focení. Lechtání aneb krutý trest za rýpání.

Čas plynul. Na O. již kdesi za bukem čekal autobus zpět do Plzně, na A. jeho vlastní auto. Loučení, objímání, pusinkování, focení. Panstvo s máváním odešlo, zatímco my s M. statečně dopily své zlaté moky a vydaly se rovněž dešti vstříc.
Cestou kolem jednoho baru se M. ještě rozhodla, že mi ukáže servírku, která jí prý neustále flirtuje s přítelem. Tak tedy další pivo. Játra křičí.
Telefon zvoní. O. ujel autobus, tak se vydal na vlak. Vlak prý rovněž počal ujíždět. O. se rozhodl zahrát si na Sandokana a absolvovat jízdu do další stanice držíce se za dveře. Vně. Bez komentáře. (Dodatek pro nezasvěcené čtenáře: O. je dospělý, svéprávný a inteligentní člověk.)

Příchod (nebo spíše příplaz) k M. domů. Odpadnutí do peřin. Kolotoč. Dobrou noc. Tedy... Spíše dobré ráno.

Žádné komentáře:

Okomentovat

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: