Šla jsem spát po půlnoci. Probudila se před čtvrtou ranní a už nezabrala. Hm. Moje už delší dobu pocuchané nervy se ještě očividně nestihly učesat tak, jak jsem se včera vesele optimisticky domnívala.
Navíc jsem kdesi v sobě již krátce po procitnutí opět pocítila ten nehezky vlezlý pocit, o kterém jsem si rovněž myslela, že už hodlal emigrovat tam, odkuď jednoho krásného dne přišel.
Budiž.
Vzala jsem kormidlo léta a času v něm obsaženém pevně do svých rukou a vyrážím na cestu! Čeká mě náročná pouť za přáteli, dobře vychlazeným mokem a zábavou.
Výjezd se předpokládá za pár hodin, návrat... Návrat neznámo kdy. Mými jedinými hranicemi jsou fyzická výdrž a obsah oběživa v peněžence. Praha, Velvary, Říčany, úsek relativně malý, nicméně lidí, se kterými se na něm hodlám setkat minimálně tak nedočkavě, jako oni se mnou, se na této trase vyskytuje docela požehnaně.
Tak šup, šup, pěkně si do baťůžku zabalit dostatek teplého oblečení na chladné srpnové noci, něco málo baterií do mého již poněkud historičtějšího kusu digitálního fotoaparátu, zásoby poživatin pro první pomoc v případě zákeřného napadení hladem a podobné další nezbytnosti, zn. kartáček na zuby by se možná rovněž šiknul.
Jo a taky bych to viděla tak na hektolitr kafe před vyplutím.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: