Jak jsem již v minulém příspěvku zmínila, poslední zažitá, prožitá i přežitá sobota patřila výjezdu do krásné přírody kdesi pod Kralickým Sněžníkem. Dokonce se to tam jmenovalo Mnichov, nicméně žádný Oktoberfest se v okolí ku vší smůle nekonal. Zato se tam narozdíl od našeho města, strategicky situovaném na jihu Moravy, konaly stromy oblečené do barevného podzimního hávu a příšerná zima. (Rozuměj: Bylo tam o dost méně, než je + 22 Celsiových stupňů)
Mým zvykem jest nosit s sebou svůj mp3 přehrávač téměř všude, kam vytáhnu paty, a tak se ani tento výlet nestal výjimkou. A čekalo mě díky němu velmi příjemné překvapení.
Stojíce v autobuse po vzoru sardinek v konzervě jsem se rozhodla rozptýlit svou ne zrovna přívětivou náladu a přivést se na jiné myšlenky, než spílání všem českým dopravním společnostem. ("Tohle by se v Německu nestalo!")
Zcela náhodně jsem zvolila jakési album k přehrávání a oddala se poslechu. Po chvíli jsem zůstala zkoprnělá s téměř otevřenými ústy a mrazením v zádech. Do uší mi hrála píseň, o jejíž existenci jsem neměla sebemenší potuchy. A už vůbec by mě nenapadlo, že ji v kapse nosím každým dnem a s každým svým krokem.
Láska na první poslech, říká se tomu. Nestává se často, že by mě nějaká píseň až takhle zasáhla. Pouštěla jsem si ji po celý zbytek dne, dokud se mi kdesi za Ostravou při zpáteční cestě nevybil akumulátor. Nemohla jsem přestat.
Ta hudba, ty slova, ta celková atmosféra... Nemám slov. Mám jen nekonečné množství pocitů, jež to ve mně vyvolává. Cítím, tedy jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: