Již několik dní se usilovně snažím přesvědčit svou vlastní myslivnu a emoční dálnice, že ve svém věku jsem upravdu už moc stará na zamilovávání se do zpěváků/herců/dalších podobných exotů.
Stále marně. Kruci. Puberta se očividně po mnoha letech vrací na jedno kafe.
Jó, jsem holt člověk, kterému stačí málo. Když se kdysi dávno stála fronta na emoce, vzala jsem si nášup za tři a prošvihla kvůli tomu svůj díl prostorové představivosti a logického myšlení.
Nyní mě omluvte, jdu se pomodlit k pár plakátům, setřít vzniknuvší loužičku slin v mém výstřihu a nemyslet na rok narození uvedený v mém rodném listě.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: