Nehoupe se. Okolí není rozostřené. Lidé se nějak méně smějí. Peníze přestaly mizet z peněženky v závratném množství. Zárubně neprojevují touhu po pohlavkování neviňátek, kdykoliv jimi procházím. Rukavice i boty zničeho nic nebaví schovávání se různě po bytě. Ranní nevolnost zmizela a bolehlav pociťuji jen venku za přítomnosti téměř sibiřského chladu, pro říjen nepříliš typického. Večerní múza, inspirující mě k přemýšlení, filosofování a hlavně psaní článků, odjela na dovolenou.
...Alespoň že ten výběr antibiotik byl přímo brilantní. V životě mi žádný paták, lékařskou rukou předepsaný, nesedl lépe. Snad poprvé nepociťuji jediný vedlejší účinek. A to je třeba oslavit.
Panákem minerálky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: