neděle 15. listopadu 2009

Písničky XVII

Na odchodu z domu poslednímu podzimnímu slunci vstříc, s rukavicemi na rukou, doléhá k mým uším z kuchyně rádia šum...

"Ty jsi těžkej pohodář
a já brečim si do vany

Láska bodá jako nůž!
Tak ať táhne, už chci mít klid!
..."


Musím se pousmát. Kolik je tomu už let? Šest? Sedm? Tak neskutečně dávno... Všechno... Všechny ty tehdejší problémy -nácliteletého jalového hovězího zdají se nyní tak abstraktním pojmem, jakoby z brakových časopisů na křídovém papíře vystřiženým...


eSeMeS - Lucie Bílá

Žádné komentáře:

Okomentovat

NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: