Am Rande bemerkt...

GUTEN RUTSCH!!!

Was gibt es neues?

Also, was passiert?

• Uspesne jsem promenila neskutecnou furu Euro za pivo. Potrebuju zasoby na silvestrovskou noc a taky pote do Ceskeho Absurdistanu, jelikoz tam chci mit zasobu neceho dobreho na piti. A abych si u kasy nepripadala jako barbar/nasoska/student, tak jsem pro jistotu do voziku prihodila i jedny Zeitung. Jsem prece kulturni osoba, ze ano. Tak.
  
• Uspesne jsem promenila jeste vetsi obnos Euro za pecivo a ostatni Lebensmittel. Opet do zasoby do Ceskeho Absurdistanu, jelikoz tam chci mit neco dobreho na jidlo.
  
• Planuji i koupi kufru, abych svoje zasoby pozivatin mela jak transoprtovat.
  
• Patram, kde se da koupit fura trpelivosti, abych to v Ceskem Absurdistanu jeste chvili prezila.
  
• Cely Berlin odpociva pod bilou perinou, jelikoz minulych 24 hodin temer nepretrzite snezilo. Nepopsatelne uzasna atmosfera, vanocne-silvestrovska nalada, lide na ulicich se smeji, bavi a kouluji. I ti, co se neznaji, samo sebou. Tolik snehu v Ceskem Absurdistanu nepamatuju a tak vesele cloveci tvare uz vubec ne.
  
• Minule dve noci jsme se vyborne bavili a propijeli dalsi sumy Eur s mistnimi Turky. Vtipne. V Berline jsem po xte a znam tu uz x Turku a temer zadneho Berlinana. Navic se me jedna Brazilka hned prvni den ptala, jestli jsem z Istanbulu. Svet se zblaznil, drzte se! Copak se svou temer snehove bledou kuzi ozdobenou desitkami pih vypadam jako Turek?!
  
• Na Campusu to zacina byt zajimave. Z GLS Sprachschule se pomalu ale jiste zacina stavat GLS 902 10. Staci? No, ja bych rekla, ze ano.
  
• A uz nevim co psat a ani se mi uz nic psat nechce, jelikoz jsem byla prave eingeladen na kafe. A taky chci fotit tu snehovou nadilku vsude kolem. Abych si mela cim v Ceskem Absurdistanu spravovat naladu. A taky se hodlam poradne nadlabnout. Ostatne jako pokazde, kdyz jsem tady.

Pisnicky XXI

Berlin - In Extremo

"Frisches Fleisch was Geld versäuft,
mal sehn, was in Mitte läuft..."

A nikdy ne jinak.

Neue Hoffnung?

S kazdym novym dnem se ke mne dostava vice a vice zajimavych a podstatnych informaci.
S kazdou z nich mi do zil proudi dalsi davky nadeje a viry v uspech.

Jen v malo zivotnich okamzicich jsem citila takovou touhu po ziti jako ted. Ted a tady. V cevach mi rine zhava a ziva krev plna odhodlani a ne to line, lepkave bahno, co bezne. Najednou nemam pocit, ze ze me cele okoli saje energii a s kazdym dnem me jen pomalu zabiji.

Myslim, ze se konecne vyjasnilo a mlha se roztrhala. Na obzoru se pomalu rysuje budoucnost. Budoucnost, ke ktere sice vede trnita narocna cesta plna slz, padu a obcasne beznadeje, ale ja citim, ze je to cesta spravna.

Drze mi pesti, mozna se mi opravdu v pristim roce podari zacit uplne novy zivot...

Neuspechu se nebojim. Bojim se jen jedine veci. Sama sebe. A toho, ze se v nejakem okamziku slabosti rozhodnu vzdat. Nesmim. Nemuzu dopustit, abych si sama poslapala svuj sen. To, v co verim od malicka a co me pohani kupredu v kazde sekunde meho byti.

Nyni to vsechno mam temer na dosah ruky. Podobne jako pred dvema lety, kdy jsem vedome zabocila do jedne odbocky a svuj sen si tak odlozila.

Jetzt oder nie, sag ich zurzeit häufig zu mir.


_{Dodatek: Mam pocit, ze se mi hlava rozstreli na tisic kousku. Jeden by neveril, jak je pro me najednou slozite, premyslet a psat cesky. Hlavne tak, aby to davalo smysl.}

Denni heslo c. XXVI

Sice uz par let stary vyrok, ale dnes jsem si na nej po dlouhe dobe vzpomnela. A pobavil me stejne jako tehdy. Jako tehdy v davne minulosti, kdy se v me hlave zrodil. No, to by me opravdu zajimalo, co mi jednou zivot nadeli...

"Provdam se za Berlinana, ktery se bude jmenovat Platz. A spolu budeme mit syna, ktereho pojmenujeme Alexander."

Pisnicky XX

ASP - Wer sonst? (Einhorn Radio Edition)

<sub>"Kein Zuhause mehr im Mutterschoß und heimatlos,
treiben wir zur Dunkelheit.

So sind wir immer auf der Reise wie in Eisenketten,
wie in Sträflingskolonien.
Die Reihen ziehn sich scheinbar endlos hin ganz ohne Sinn.
Willenlos kann keiner fliehn.

Du bist das Kettenglied, das fehlt,
das um uns zu retten sieht was zählt.
Fragst du dich denn nicht zu sehr wann?

Frag dich nur noch: Wenn nicht du, wer dann?

Du bist der Schimmer im Turm.
Wer sonst, wenn nicht du, kann es sein?
Du bist die Stimme im Sturm.
Wer sonst, wenn nicht du, kann es sein?

Du bist das Licht am Horizont,
verbrennst dich selbst als Leuchtsignal.

Es zählt nur: Jemand muss es schreien.
Wer sonst, wenn nicht du, kann es sein?

Doch du willst endlich wieder sprechen, endlich nicht mehr schweigen
und willst, kann es auch leicht zerbrechen, endlich Rückgrat zeigen..."</sub>

Ich will. Ich kann. Wenn nicht ich, wer dann? Wer sonst?
Chci. Dokazu. Vim.

U-Bahn

Zacinam chapat, proc je v Berline tak nelidsky necesky drahy Regionalverkehr.
Protoze s kazdou zakoupenou jizdenkou si platite nejen dopravu po miste o rozloze mocmocmoc kilometru, ale i vstup do Obludaria. Jinak se nektere Linie snad ani nazvat nedaji.
Takze pokud se chcete pobavit nebo jen presvedcit o tom, ze vy sami jste opravdu jeste normalni, vrele doporucuji tento nezapomenutelny zazitek.

A do U8 me uz nikdo nikdy nedostane ani heverem. Asi si pro spraveni nalady zajedu Richtung Spandau.

Jsem zamilovana

Dovoluji nase nebo nemecke zakony, aby se nekdo provdal za mesto?

Denni heslo c. XXV

"Lide, touzici po ziti v Berline, se deli na dve skupiny:
Prvni skupina jen neustale beduje a lamentuje nad tim, jak je pro nas, jakozto Cechy, temer nemozne, ziskat v Berline praci a byt, protoze a protoze a protoze.
A ta druha? Ta neresi a uz tu davno bydli."

Weihnachtstag

Byl to zvlastni pocit. Prvni Stedry den v zivote, ktery jsem netravila v miste, jez jen z nejakeho podivneho zlozvyku nazyvam domovem. A o to zvlastneji jsem se citila, kdyz jsem najednou mohla byt tam, kde se doma citim od prvni chvile.

Po vydatne snidani (Sortiment vicezrnneho chleba, bileho chleba, syru, jogurtu, Nutelly, dortiku, rohliku, bulek, crossaintu, lososa, carpacia, sunky, zeleniny, kompotu, ovoce, marmelady, medu, caju, kavy, dzusu... Miluju to tady! - Kdyby to nahodou jeste nekdo nevedel) jsem se nejdrive na doporuceni M. vydala objevovat krasy Nikolaiviertel. Musim priznat, ze o existenci tohoto mista jsem dosud nevedela. O to vetsiho prekvapeni se mi dostalo. Hned vedle panelove dzungle Alexu se ve stinu Rotes Rathaus krci staricke nostalgicke domy a krivolake ulicky, jakoby ukradene z nejake nemecke pohadky z jineho stoleti.
Nutnosti samozrejme byla i navsteva obchudku se suvenyry, kde jsem sice vycerpala pridel penez na dalsi dva dny, ale kdyz jsou ty Vanoce...

A co dale? O ano, moje typicke a neodmyslitelne bloumani P-Bergem a premysleni o nesmrtelnosti chrousta. Prohledla jsem si dum, v nemz prebyvam ve svych smyslenych pribezich na dobrou noc, potkala dva nadherne stare Mercedesy, dukladne vymrzla a rovnez stihla pochopit mnoho veci a sama v sobe rozlustit nekolik zasadnich otazek. Zahady se pomalu stavaji rozlustenymi, ted uz je jen na case zacit veci resit a realizovat plany.

Nikdy jsem nejak neregistrovala, kolik je tu v okoli vlastne kostelu. Az ted, kdy se ve vsech navecer zplna rozezvucely zvony a cely Prenzlauer Berg dostal nezamenitelnou a hodne zvlastni atmosferu. Sero, zvony, lide tise proudici ulicemi, rodiny s detmi, pary ruku v ruce... Pripadala jsem si jako nezucastneny divak nejakeho filmu... Filmu plneho emoci, radosti a stesti...

A jeste maly poznatek k vanocnim pranim, jez mi na stedry den prisly. Krome par typickych kycoidnich hovadin, jez lidi snad jen ze slusnosti a ze zvyku posilaji celemu telefonnimu seznamu, me donutilo k zamysleni par prichozich sms. Nejspis zacnu zasadne prehodnocovat, kdo v mem okoli si zaslouzi oznaceni pritel, jelikoz valna cast tech jedincu, ktere jsem pokladala za sve pratele se neobtezovala napsat mi ani zabuceni. Oproti tomu si na me vzpomnelo par osob, do kterych bych to sice nerekla, ale o to vice me jejich pozornost potesila.

Überraschung

Pred mym odjezdem za lepsimi zitrky mi B. prala, at si dosytosti uziju vsudypritomneho sortimentu tech delikatnich nemeckych piv. Nacez jsem z legrace namitala, ze vzhledem k te siberii, ktera panuje venku, pripada v uvahu leda pivo svarene.

Jenze ejhle! Hadejte, co maji na Weihnachtsmarktu primo na Alexu? Ano, spravne. Glühbier!
Neco takoveho jsem videla poprve v zivote. A abych pravdu rekla, nejdrive jsem byla skalopevne presvedcena, ze se jedna jen o nejaky nejapny predvanocni Witz. Nikdy predtim by mi neprislo na rozum, ze by nekoho mohlo napadnout svarovat pivo. Nemci jsou holt ve vsech smerech ponekud napred.

A to bych samozrejme nebyla ja, kdybych si existenci a Geschmäck Glühbieru nesla temer okamzite (Nejdrive jsem se musela prestat divit a podat svou spadenou celist) empiricky overit.

A vysledek? Sice to pivo pripomina leda svou penou, ale chutna to vytecne. Nejvice by se to dalo pripodobnit ke svarenemu Belle-vue Kriek. Chut lehce korenena, s visnovym aroma.
Vrele doporucuji. Mnam.

Fast umgeschaltet

Ich hab riesengrosse Kopfschmerzen. Das Deutsch tut mir weh!

Erster Tag

Sotva jsem svemu zaludku doprala snidani v podobe kofeinove kavy (Endlich!) a vyberu ze svedskeho stolu, odporoucela jsem se do pokoje na campusu. Tam jsem samozrejme okamzite prachsproste vytuhla a mela pulnoc az do odpolednich hodin.
Ano, prvni den utekl na muj vkus az moc rychle.
Po dukladnem spankovem restartu sveho systemu jsem mne prinalezejici telo nechala nalezite promrznout, za coz jsem ho pote smirlive odmenila rozmrazovacem v podobe par svaraku na vanocnich trzich pod Fernsehturm.
Prochazejice Prenzlauer Bergem a mirice na Alex jsem mela sto chuti brecet radosti. Uz jen z te sily okamziku. Kdyby mi ovsem ty slzy nechtely okamzite zamrznout a oblicej jsem nemela kompletne ztuhly zimou. Cela prokrehla, vyhladovela, ale pritom stastna tak, ze se to neda nam dostupnymi slovy vyjadrit.
Rovnez jsem ponekud prehodnotila jeden svuj nazor. Ne ze miluju vuni berlinskeho metra, nybrz vune berlinskeho metra je hned po vuni letni noci vuni ze vsech nejuzasnejsi. Tak.

A ano, opet se mi potvrdilo to, co vim uz davno: Lide se tu na vas usmivaji, bavi se s vami, radi ochotne poradi, s taskou pomohou do schodu u metra, ci vam ji sami od sebe odnesou az do pokoje na campusu. Kdo kdy o Nemcich prohlasil, ze jsou studeni cumaci, je bud zamindrakovany idiot, nebo nikdy v zivote nenavstivil Berlin.

Nyni me omluvte. Jdu se konecne po tech uplynulych deseti hodinach najist. A rekla bych, ze nasledne opet navstivit risi snu. I kdyz... Prozivam nyni sen nebo stale jeste ziji v realite? Kdo vi.

Zielpunkt

Kratce pred pulnoci jsem usedla do madarskeho autobusu, nechala se uvitat madarskou stewardkou a temer okamzite me prepadl hluboky spanek. Tahle cesta byla... Zvlastni. Uplne jina, nez vsechny predtim. Zadne ceske prihranici, lesy, serpentiny, ani lehke devy ve vykladnich skrinich, zadna zastavka v Drazdanech... A hlavne mi vubec nedochazelo, kam to vlastne jedu.
Procitla jsem a cedule mihajici se za okny mi jedna po druhe nadsene hlasily aktualni novinky. Nejspis se trumfovaly, ktera z nich prinese tu nejzajimavejsi. "Berlin 180 km, Berlin 170 km, Berlin 140 km, Berlin 130 km... Berlin - Zentrum 30 km!"

Jeste v okamziku, kdy jsem soukala papirova Eura do automatu na jizdenky, ci nasledne cekala na U-Bahn, mi stale jeste odmitalo dojit, kdeze to jsem. Realitu jako bych vnimala az odkudsi z dalky. Az po chvili...

Miluju tu nezapomenutelnou vuni berlinskeho metra, miluju to nezamenitelne: "Zurückbleiben, bitte," miluju to aroma cerstveho peciva, jez na stanicich pronika do soupravy, miluju ty prazdne flasky od piva pod sedackami, miluju ty ochotne lidi, kteri vam s tou obri taskou sami od sebe pomuzou ze schodu a miluju i onu novou tvar tohoto mesta, kterou jsem dosud neznala - tvar, ktera je sice chladna a tise se choulici pod snehem, ale ani to ji neubira nic z jeji ryzosti a dobrosrdecnosti.

Rebecko, vitej doma! Doma!

Písničky XIX

Odjíždím.

_{"People I know, places I go, make me feel tongue-tied
I can see how people look down, they're on the inside
Here's where the story ends
People I see, weary of me showing my good side"}

Tento rok pro mě končí dneškem.

_{"It's that little souvenir of a terrible year
Which makes my eyes feel sore
Oh I never should have said, the books that you read
Were all I loved you for
And it's the memories of your shed that make me turn red
Surprise"}

Bilancuji, jako by byl Silvestr.

_{"Crazy I know, places I go
Make me feel so tired
I can see how people look down
I'm on the outside
Oh here's where the story ends"}

Ačkoliv kdesi hluboko v sobě mohu teoreticky nalézt pocity nostalgie, tak je tam hledat nehodlám. Mám neskutečnou radost. Ze všeho. Cítím sílu. Cítím naplnění.

_{"It's that little souvenir of a terrible year
Which makes my eyes feel sore
And who ever would've thought the books that you brought
Were all I loved you for
Oh the devil in me said, go down to the shed
I know where I belong"}

Vím, kam patřím. A taky tam právě mířím.

_{"It's that little souvenir of a colourful year
Which makes me smile inside
So I cynically say, the world is that way
Surprise
Here's where the story ends"}

Here’s where the story ends - Sundays

Praha

V mezičase a v meziprostoru.

V důvěrně známém bytě, v tom nejhezčím mezonetu, jaký jsem kdy viděla, usrkávám parodii na kávu (Káva bez kofeinu) s parodií na med (Clever "med") a pozoruji okna přimrzlá v rámech.

Čas se zastavil. Zamrzl jako celý svět tam venku.

"Mně se nic nechce. Pustíme si nějaký film a dáme si to Lambrusco..."

Minulost je pryč, budoucnost ještě nenastala. Pamatujete si na ona úzmení nikoho, jež se vždy nacházela mezi hraničními přechody jednotlivých států?

Mlžný opar a chlad. Mezi prokřehlým trnovím bez života tepe srdce. Tak žhavé, plné očekávání a lačnící po žití. Čeká na výstřel startovní pistole.

Ticho a klid. Klid před bouří. Jen nadledvinky si tiše špitají o té dávce adrenlinu, jež se pomalu chystají dát na plotnu a za stálého míchání a přilévání uvést k varu.

A já jsem tak nevyslovitelně šťastná...

Předsevzetí

Je to zvláštní. Takovými podivnostmi, jakými jsou například novoroční předsevzetí mě nikdy v životě nenapadlo se zabývat, natož si nedejbože sama nějaké dávat.
Jenže během posledních dní/týdnů mě samotnou překvapuje ten fakt, že se mi jedno takové předsevzetí tvoří v hlavě. Jen tak z ničeho nic. Samo od sebe. Kde se vzalo, tu se vzalo, prostě se tam ocitlo a nenápadně na mě pomrkává.
Jenže co s ním, chuďátkem? Mám rovnou zbaběle rezignovat a narovinu mu říci, že se domnívám, že nemá přespříliš velkou šanci na úspěch? Nebo pokusit alespoň o něco? Či se za něj dokonce rvát zuby nehty?
Asi se nechám překvapit. Navádět se náhodnými životními situacemi a poslouchat instinkt.
Staniž se, co stát se má.

Realizace plánů

Skóre:

• Vymyslet a uvést téma seminární práce
  
• Podepsat a povyřizovat nějaké smlouvy
  
• Jít napsat závěrečný test z maďarštiny
  
• Jít napsat test z dalšího předmětu
  
• Nechat spravit brýle
  
• Koupit lístek do Prahy
  
• Zhlédnout mé nové dvd
  
• Domluvit se a zajít na to slíbené francouzské víno
  
• Sesmolit a zdárně odeslat závěrečnou práci do "všemi-studenty-neoblíbené-srágory" - Bod ze všech nejdůležitější!
  
• Sbalit si notnou dávku teplého oblečení a nezbytných potřebností pro pobyt v Berlíně
  
• Vyřídit jeden telefonát
  
• Jít se k panu doktorovi nechat opíchat Pendeponem
  
• Možná si ještě před odjezdem zajít do kina

Uf, kdyby mně se chtělo alespoň z poloviny tak, jak se mně nechce...

Plány

Mžourám do tmy, na pomoc ke svému probouzení svolávám kávu a sepisuju si seznam věcí, které tento týden opravdu nezbytně musím udělat. A jak tak na to všechno vypsané pěkně pod sebou koukám, je nasnadě si hlavně oblřímím písmem vytyčit nezbytný bod číslo jedna:

Hlavně se z toho všeho neposrat!

Vánoční dárky

Jak jste na tom vy? Máte? Sháníte? Sháněli byste, ale vaše konto trpí anorexií? Nebo celé Vánoce okázale ignorujete? (Ať už z důvodu absence křesťanského předvědčení, či z všudypřítomné rebelie proti všemu, čemu se věnuje majorita lidské populace.)

Moje svátky budou letos nejen bez dárků, ale i bez kapra. Proč? Protoč. Tento rok jsem nakoupila prezent jen jeden. Pro sebe. A že šlo o ten nejdražší dar, co mnou byl vůbec kdy pořízen. Padlo za něj relativně mnoho Euro a v průběhu času ještě spořádá další.

Tak.

A že už začínám být docela zvědavá, jak mi vlastně poslouží. Budu z něj mít radost? Zklame mě? Proběhne vše neutrálně? Nebo jako úplně všechno během letoška - ve stylu horské dráhy?

Humorné priority životní

Člověk se čas od času zamyslí a kromě toho, že to bolí, se nestačí divit, co za podivnosti mu v té hlavě uvízne, zatímco se ty podstatné věci kamsi nadobro vypaří.

"Nedohazoval nám tehdy nějakýho Němce?"
"Jo, myslím, že jo."
"Hmmm... A nepamatuješ si, co o něm říkal?"
"Nene."
"Kruci. Hlavně že si obě pamatujeme tu hodinovou diskuzi o německých knedlíkách."

Probůh, už zase?!

Dlouhá chvíle v kombinaci s přístupem k internetu, konkrétně bulvárním hororskopům, není žádná výhra. Zvláště tehdy, když máte mít zabořený čumák do učení, seminárkování a esejování nebo se chystat na (nejspíš fyzicky i psychicky náročné) svátky.

Náš stát má zjevně málo peněz z daní nebohých poctivých poplatníků, tak z určitého znamení hodlá udělat alkoholiky.

Tip na dnešní večer: Potřebujete-li zklidnit roztěkané myšlenky, zajděte s přáteli do baru nebo na skleničku.

Jak? Tak.

Písničky XVIII

Šibenice - Divokej Bill

_{"Jak je to ještě daleko k šibenici?
Jak je to ještě daleko k márnici?
Jak je to ještě daleko, kdo to ví?
Kam tahle cesta mě dovede?
Jak je to ještě daleko ke katovi?
Všechno, co mě kdy bolelo,
skončilo na týhletý trase.
..."}

Ne, už mě to opravdu nebaví. Všechno. Shořela jsem jako Fénix. Nyní už jen čekám na probuzení a povstání z popela...

Prozřetelnost horoskopová

Světe, div se. Lehce přistupidnělé internetové horoskopy dokážou být občas i výstižné a pravdu opravdu předvídající.

Aneb skromné tipy pro mé znamení na zítřejší den:

Peníze: Nakupte si alkohol.

Tip na dnešní večer: Večer ve vinárně je příjemný.

Zdraví: Dejte si pozor na kocovinu.

Možná...

Možná, že mě čekají ty nejzajímavější Vánoce v životě (Vyjma dětství, samosebou), ačkoliv jsem jim celý rok ve svém srdci malovala scénář na hony vzdálený...

Možná, že mě čeká i ta nejvysněnější silvestrovská noc, i když jsem si po celý rok přála, aby vypadala zhola jinak...

Možná, že mě čeká i nový život, ačkoliv to by bylo to poslední, co bych si posledních pár tak dokonalých let přála...

Možná, že závěr letoška bude nejveselejší...

A možná, že nejsmutnější.




Možná, že už z toho všeho taky skončím v blázinci.




A možná, že to vlastně všechno bude úplně jinak.