Došlo k situaci, jejíž pravědpodobnost by matematici vypočítali spíše jako téměř jistou nepravděpodobnost. Spíše až vyloučenost, dalo by se říci. Jo. Nejen obrazně, ale i doslova.
Už jsem byla pevně odhodlaná k ráznému kroku. Podnikla tolik opatření, zjištění a zařizování. Život je otázka priorit. Nehodlám se nadále věnovat něčemu, na čemž mi toho času vlastně nezáleží až zase tolik, jak by správně mělo.
Jenže...
Musím přiznat, že kdyby k tomu, k čemu došlo, došlo za jiných podmínek a v jiných situacích, nejspíš bych radostí za halasného jekotu proskočila stropem až na střechu a úspěch by byl slaven tak, že by mi to můj žaludek i hlava svorně vyčítali ještě druhý večer poté.
Když se člověk snaží, nevede to k ničemu. Když se na to s prominutím vykálí, je najednou úspěch zaručen. Na tuhle životní zákonitost si holt budu muset zvyknout.
Takže green. Green jako Greenberg a ti další otrapové okolo. Banda hňupů v čele s Ecem a Mukařovským, o nichž vlastně prakticky nevím vůbec nic. A i tak na ně budu do konce života plivat jed. Ne kvůli nim samotným a jejich spisům, nýbrž kvůli tomu, jak a kým nám byli podáváni a znechucováni.
Nastávají komplikace.
Pch.
Kdyby to bylo všechno tak snadné, jak se zdá na první pohled, tak by to byla nuda. Nejspíš.
Mukařovská...mmm...můj oblíbený! :D Díky němu a jiných slavným osobnostem jsem přinucena si příští rok zopakoat zkoušku z české estetiky
OdpovědětVymazatČeské školství je skvost mezi skvosty. Na většině oborů ztroskotá majorita studentstva kvůli těm největším předmětovým kompostům.
OdpovědětVymazat